Nechtějte změnit svět, je to startupová past, říká CTO Basecampu. Globální firmu vede jen s 50 zaměstnanci

 |  Články  |  Inspirace  |  Pavla Lokajova  |  1 848x přečteno

Před 12 lety vznikl Basecamp, původně jako jednoduchý nástroj pro spolupráci, který pomáhá lidem dělat společně pokroky. David Heinemeier Hansson je tvůrcem programovacího jazyka Ruby on Rails, spoluzakladatel & CTO Basecampu (původně 37 signals), autor úspěšných publikací Rework a Remote a blázen do rychlých aut. Jeho článek o tom, co se během let budování superúspěšného startupu naučil a jak si pro sebe redefinoval úspěch, protože svět startupů spoustu jeho kamarádů semlel, proletěl celým internetem. Desetitisíce přečtení, 12 tisíc lajků, stovky komentářů – to jsou v dnešní digitální době ukazatele, že něco stojí za přečtení. Článek jsme pro vás volně přeložili – dejte mu šanci a napište nám v komentářích vaše zkušenosti s budováním velkých věcí.

Tak jsem založil Basecamp. No a co?

Před 12 lety jsem založil nástroj, který měl týmům zjednodušit komunikaci. Velmi rychle se stal součástí pracovního života lidí, kteří už nemuseli zkoušet řídit svůj projekt po telefonu, e-mailu nebo tím, že poslepují dohromady několik služeb určených k chatování, sdílení souborů a zadávání úkolů. Najednou měli všechno na jednom místě.

A to je celé. Nevznikl lék na rakovinu ani světovou chudobu. Nikdo další se nestal členem miliardářů ze Silicon Valley. Po všech těch letech nás v Basecampu pracuje míň než 50. Nemáme ani satelitní kancelář v San Franciscu!

Asi tuším, co si právě říkáte. NUDA. Proč vůbec tohohle chlapa poslouchám? Nemám si raději na internetu hledat vzory, které si svůj úspěch užívají a mě inspirují jít podobnou cestou? Mladé miliardáře nebo lidi co během několika desetiletí změnili způsob, jak funguje celá branže? Kdo by sakra chtěl strávit víc jak deset let makáním ve firmě, která se ani nesnaží předstírat, že chce Změnit Svět?

Důvod, proč jsem tu, je, abych vám připomněl, že možná taky v hlavě slyšíte ten neustále otravný hlásek, který říká, že ta současná atmosféra narušit-všechno-hned (disrupt the industry, pozn. red.) není to jediné, z čeho může váš startup žít. Tahle žízeň po narušování nejen že vytěsňuje další motivy k tomu, proč založit firmu, ale taky umí být prostě toxická pro vás, vaše okolí i zbytek světa.

Problém je, že v dnešní době zřejmě nikdo není spokojený s tím, že udělá menší díru do světa. Musí jim prostě patřit celý vesmír.

  • Nestačí být na trhu, musíte být jednička.
  • Nestačí obsloužit zákazníka, musíte ho upoutat.

Vlastně se dá těžko zavést hovor s lidmi ze startupové scény bez toho, abyste se společně koupili ve slovech jako škálování, monetizace a „být Uberem pro tuhle branži.“

V téhle atmosféře se z termínu startup stalo synonymum pro honbu za dominantním postavením na trhu. Stala se z něj posedlost, touha ovládnout vše. Celá generace lidí, která pracuje s internetem a pro internet, je okouzlená možností, že změní svět.

Ale můžeme jim to vůbec vyčítat? Tyhle ideály dnes a denně posilujeme.

Začněme vespodu: Lidé, kteří sázejí na spoustu potenciálních veleúspěšných startupů si říkají andělští investoři. Andělé? Vážně?

A to jsou andělé jen vstupní úroveň svaté trojice startupových peněz. Pokračujte osvícenou stezkou a brzy vám bude udělena audience s moudrými investory do rizikového kapitálu. A pokud máte trochu štěstíčka, nakonec se zúčastníte konkurzu před investičními bankéři, kteří posoudí vaši schopnost držet dekor do té doby, než uplyne období, kdy není možné prodat akcie zasvěcených osob.

Křest, kterým se vám otevírají dveře do finančního nebe. Rafinované, že? A potom, když to dáte, se znovuzrodíte jako anděl a kruh božství je uzavřen. Hale-kurva-luja!

Možná si říkáte, chlape, proč by mě to mělo zajímat? JÁ SEM PŘECE JINÝ. Překonám všechny nástrahy, nenechám se semlít. Andělé ani bankéři mi nevadí, klidně jim budu říkat prachatý táta, když mi pomůžou splnit sen. Takže se vydáte na „tour de investors.“

A na každém kroku téhle přesně nalinkované cesty se na vás nalepí další nadřízení. Víc lidí, kteří vám budou „radit“, jak podojit čísla dostatečně dlouho na to, aby se váš rozestavěný vzdušný zámek stal problémem někoho jiného. Ale samozřejmě nejde jen o rady. Jakmile jednou ty peníze přijmete, stáváte se dlužníkem, s veškerým očekáváním reciprocity, kterou tato pozice přináší.

Jedním z velkých Davidových hobby je fotografování.

Pokud se chcete stát do pěti let dalším Uberem, tahle zvrácená hra asi určitým způsobem dává smysl. Ale rozhodně stojí za to, abyste zvážili, jestli je tohle opravdu to, co chcete. Nebo spíš, jestli opravdu chcete dostat neuvěřitelně malou šanci, že se vám tohle povede.

Nepřejímejte definici „úspěchu“ od ostatních jen proto, že se pro ni zrovna teď všichni nadchli. Ano, ten sborový křik jde hodně slyšet, a je to lákavé, ale nemusíte jít moc hluboko, abyste zjistili, že je něco shnilého ve státě dánském.

Udělejme teď krok zpět a podívejme se, jak omezená tahle představa úspěchu je.

Zamyslete se nejdřív nad otázkou: Proč tu jste? Proč máte startup? Nemyslím si, že většinu lidí motivuje jen to, že naplní ego. Možná jsou lifestylem úspěšných oslnění, ale není to jejich jediná motivace. Běžte hlouběji a zamyslete se nad tím, co vás motivuje. Tady jsou pro inspiraci moje motivace v době, kdy jsem se začal angažovat v Basecampu:

Chci pracovat sám na sebe. Podle sebe. Najít svou vlastní cestu. Mluvit o věcech otevřeně, a nedělat si starosti s tím, co si budou myslet chlápci v oblecích. Všechna ta klišé o svobodě dávají smysl, chápu vás, je to motivace dokud se najednou neocitnete na zasedání představenstva, kde se řeší, proč jste už včera nevydělávali víc a nerostete závratnou rychlostí.

Svoboda nikomu nechybí, dokud ji neztratí. A v momentě, kdy o ni přijdete, v tom smyslu, že vám vaši chlebodárci začnou nařizovat, kterou cestou se váš úžasný startup vydá, ji už v drtivé většině případů nezískáte zpátky.

Jakmile tenhle vlak vyjede ze stanice, už nezastavuje a není šance vystoupit, buď sjedete z nedokončeného mostu přímo do propasti, nebo dorazíte do konečné stanice u Jezera likvidity.

Chtěl jsem vytvořit produkt a prodávat jej přímo lidem, kterým bude záležet na jeho kvalitě. Je úžasné, když se potká vaše finanční motivace s tím, co vaši uživatelé potřebují. Je to úplně jiná kategorie práce, než když se jen snažíte upoutat pozornost a masově prodáváte soukromí a důstojnost vašich uživatelů tomu, kdo nabídne nejvíc.

Vytáhnu další ohranou frázi: máte pocit, že děláte poctivou práci. Jednoduchou, poctivou práci. Já dělám dobrý produkt, vy mi za něj dobře platíte. Nepotřebujeme velká slova typu „monetizační strategie,“ abychom tuto transakci popsali, protože je tak jednoduchá, že jí rozumí i můj tříletý syn.

Chtěl jsem se usadit. Vytvořit dlouhodobé pouto se svými kolegy, zákazníky a s produktem. Což by prostě nešlo pod tlakem časové bomby jménem riziková investice, kterou zneškodní jen 10–100násobná návratnost. Ty nejvíce uspokojující vztahy, které jsem za dvacet let práce v internetovém businessu zažil, byly ty, které trvaly nejdéle.

V Basecampu máme zákazníky, kteří nám platí přes 11 let! S většinou lidí ve firmě dělám kolem dekády. Pořád vidím, jak se tomuto přístupu píšou nekrology: moderní pracoviště vám nic nedluží! Všechny vztahy jsou jen pomíjivé a dočasné. Střídat práci jako ponožky přináší určitou prestiž. A říkám si, vážně? Tohle neuznávám, nepřijímám, a neexistuje žádný přírodní zákon, který říká, že to jinak nejde.

Možná to všechno vypadá, že jsme vyměklí a nemáme žádné ambice. Raději to nazývám skromností. Realistickým přístupem. Dosažitelností. Je to cesta, kterou jsme si sami určili, promyšlená snaha s vědomím toho, že za určitou hranicí finančního úspěchu se zmenšuje návratnost života, vztahů a smyslu. A nejen zmenšuje, ale pro spoustu lidí je v negativních číslech.

Chtěl jsem mít největší možnou šanci, že dosáhnu bodu, kdy budu finančně stabilní. V abstraktním, ekonomickém smyslu je 30% šance vydělat 3 miliony dolarů stejně dobrá jako 3% šance vydělat 30 milionů dolarů nebo 0,3% šance vydělat 300 milionů. Ale zpravidla si musíte velmi konkrétně vybrat: který stírací los si koupíte?

Pokud chcete mít 30% šanci, že vyděláte 3 miliony, použijete strategii, která je přímo v opozici s tou, kterou uplatníte, pokud míříte na 0.3% šanci vydělat 300 milionů. Vybíráte buď jedno nebo druhé, a jakmile se rozhodnete, není cesty zpět.

Naše definice výhry dokonce ani nezahrnovala tu prázdnou posvátnost vytvoření přirozeného monopolu! Nevyhráli jsme tím, že jsme zničili konkurenci. Že jsme je sabotovali, přebírali jejich zaměstnance, nebo utratili nejvíc peněz za nejkratší čas…

Mluvil jsem s řadou podnikatelů, kteří podle tradičních měřítek ze startupových příruček vyhráli na celé čáře. A čím víc jsme spolu mluvili, tím víc jsme si všichni uvědomovali, že požitky, které tento úspěch přináší, nebyly zas tak vysoko na Maslowově pyramidě potřeb jako jiná, více pomíjivá a hůře kvantifikovatelná motivační měřítka. Vztahy.

Web je ta nejlepší platforma pro podnikatele, která byla kdy vynalezena. Nejnižší bariéry bránící vstupu, největší dosah v historii lidstva. Miluju web. Nepotřebujete na něm žádné povolenky, dosáhnete daleko a poskytuje velkou různorodost implementace. Nevěřte té imaginární zdi z peněz, která by vám měla bránit ve vstupu. Žádná tam není.

Zvažte svoje motivace, odmítněte peníze, pokud na to máte, a založte startup, který bude dělat něco užitečného. Maličká díra ve vesmíru stačí.

Držte na uzdě svoje ambice.

Žijte šťastně až do smrti.

Zdroj fotografií: Flickr a Instagram Davida Heinemeier Hanssona

Text: Pavla Lokajova

Hledáte práci v obchodu?

Přes 750 firem u nás hledá denně talenty.

Najděte práci

Žijete obchodem?

Vytvořte si profil a buďte vidět v oboru!

Registrujte se

Komentáře

Plný náhled profilu je zobrazován
na základě členství Business Animals.


Zavřít okno