Rostya Gordon-Smith čeří vodu ve společnosti: „Věřím, že české ženy jednoho dne změní zažité vzorce“

 |  Články  |  Rozhovory  |  Petra Vajová  |  1 933x přečteno

Rostya působí přes dvacet let v oblasti řízení a rozvoje organizací, lidí a týmů nejen v Česku, ale i v Kanadě, Velké Británii, Japonsku, Brazílii, Estonsku, Rusku a v dalších zemích. V roce 2001 byla jmenována jednou z 50 vrcholových světových HR manažerů, v roce 2006 byla zvolena mezi 20 nejvlivnějšími ženami v České republice. Proto můžeme bez nadsázky říct, že tato žena je jedna z těch lidí, kteří jsou schopní (a chtějí) změnit svět k lepšímu. Rostya o tom pouze nemluví, ale něco pro to dělá – založila hnutí MINERVA 21, celoroční program osobního rozvoje pro ženy a muže, kteří chtějí systematicky pracovat na svém osobním růstu, překonávat své limity a bariéry a mít vliv ve společnosti: Jak vlastně Rostya mění svět a pohled žen na jejich vlastní sílu?

  • Rostya Gordon Smith, 68 let, je česká podnikatelka a zakladatelka projektu MINERVA 21.
  • Získala vzdělání ve Velké Británii, Kanadě a Austrálii a je častá mluvčí na mezinárodních konferencích, přednáškách a seminářích.
  • Její projekt MINERVA 21 oslovuje české ženy a muže s heslem „Čeříme vodu“. „Řekla jsem si, že když tu bude změna, tak to bude skrz české ženy a osvícené muže. Věřím, že tito lidé jsou naděje budoucnosti v naší vlasti.“
  • Vždy ji fascinovalo perpetuum mobile – mechanismus, který se sám nabíjí. „Představovala jsem si, že čím víc energie do toho dáváme, tím víc dostáváme.“ Podle fyzikálního principu perpetuum mobile se snaží fungovat jak v osobním, tak pracovním životě.

„Dnes funguje instantní vědění, veškeré informace máme v ruce. Když najednou nebude Wi-Fi, nebudeme vědět, co dělat.“

Jak vnímáte mladou generaci ambiciózních lidí 20+. Mají startovní pozici lehčí?

Jsou jiní jako každá generace. Nedávno jsem byla pozvaná na jednání s marketingovou ředitelkou, bylo jí kolem 36, svolala jednání v pátek a úkolovala na pondělí ráno. Potřebovala čísla. Bylo jasné, že je zvyklá pracovat přes celý víkend a kariéra byla její prioritou. Měla tam 3 podřízené a jednoho brigádníka-studenta. Jak začala mluvit a přikazovat, on se díval do telefonu. Vydržela to asi 10 minut, pak bouchla do stolu a řekla mu, že jestli chce zůstat, tak musí okamžitě přestat hrát hry na svém mobilu. Klučina zvedl telefon a řekl jí, že si nehraje – a ukázal na mobilu čísla, které chtěla. Mladá generace je online pořád. Má globální network, když to nenajde na Googlu, tak se zeptá přátel, jsou to minutové konverzace, nesmírně rychlé přijímané a vydávané informace, které se v mozku dlouho neuchytí.

Co tedy tito ambiciózní dvacátníci podle Vás chtějí?

Nejsou líní, chtějí mít život, nechtějí worklife balance, ale life balance. Pro ně je práce součástí života, nedělí život na pracovní a osobní.

„Dnes připravujeme děti ve školách na profese, které nebudou existovat díky technologii a umělé inteligenci.“

Na slovo worklife balance je už alergická. „Na konferenci jsem slyšela říkat člověka, že koncept flexi time, homeworking, a další nové formy pracovní doby fungují na západě a v jiných zemích, ale tady musíme být opatrní, přizpůsobit to legislativě a zdejším podmínkám. Myslím, že to je nesmysl. Potřebujeme se dívat do budoucnosti. Můj názor je, že bychom všichni měli pracovat max. 4 hodiny denně. Obávám se, že za pár let totiž 70 % z nás nebude mít job. Dnes připravujeme děti ve školách na profese, které ani nebudou existovat. Je možné, že si to nedovedeme představit, ale to neznamená, že se to nestane. Můj děda si neuměl představit TV a měl ji. Já jsem si nedovedla představit WiFi a mobil, a mám jej. Dovedu si představit například teleporting, i když ho zatím nemáme.

Jak bude tedy vypadat zaměstnání blízké budoucnosti?

Celý život jsem pracovala v HR, celý život ode mě požadovali čísla, tak jsem je produkovala. Čísla, která ale neukazovala, jak se lidé cítí, jak jsou loajální, motivovaní, spokojení. Myslím si, že budeme pracovat v zaměstnáních méně a více zdarma na tom, co nás baví a při tom prosperují celé společnosti.

„Není pravda, že byznys je bez emocí. Každé podnikání začne z emoce.  Emoce je náš pohon a motivace k výkonu.“

Zabýváte se podnikáním žen. To se podle mě zbytečně stereotypizuje, klade se přehnaný důraz na to, že daná žena je podnikatelka, jakoby to bylo něco divného.

Hlavní věc je akceptovat, že to děláme jinak, to je naše síla. Muž, když začne byznys, také obyčejně začne z nějaké emoce. Má nějaký srdcový důvod, proč chce začít. Rychle ho ale překlopí do pragmatismu, logiky a čísel. Netvrdím že je to vyloženě dobře nebo špatně. Žena hledá v podnikání radost, inspiraci, chce dělat službu a spolupracovat. V MINERVA 21 máme cíle a projekty ženy podporovat a hlavně podporovat jejich spolupráci.

V čem je ta síla?

Muži spolu spolupracují. Ví,  jak na to – networkují, spojí se s někým, kdo jim prospěje a vypomůžou si. Náš mentoring program E4U je cílený na ekonomickou prosperitu žen. Pokud budeme spolupracovat, můžeme hodně získat a hodně ztratit když ne.

Co je to hodně, co můžeme získat?

Sebevědomí, mentory, kouče, peníze, nápady, podporu, vliv ve společnosti. Měly jsme to, ale za poslední desítky let jsme roztrhané, nespolupracujeme, vstoupily jsme do mužského světa.

Neměla strach, když s vizí propojování žen před lety přišla do Česka, že bude bojovat s „negativním“ prostředím a nepochopením? Že ji lidi nebudou chtít poslouchat? „To je leadership. Leader je ten, který inspiruje ostatní, aby ho následovali. Není to titul. Jsi schopný inspirovat? To je první krok, základní. Druhý krok je, že vychováváš další inspirativní lidi, a třetí, že vás již nepotřebují.“

„Poznejte hodnotu svého já, uvědomte si, co umíte. Nezabývejte se negativními lidmi.

Ženské sdílení, nesoutěžení, vzájemná podpora v byznysu je téma, které slyším mezi mladou generací. Ale jak na to, když nevidíme vhodné vzory? 

Slyším to velice často v této zemi, že nám schází role models. Nemám jeden vzor, mám různé, věřím, že mentoring a networking je jedna z cest, jak je najít. Je potřeba to pořád opakovat. Každý den ráno by si měl člověk afirmovat sám sebe.

O projektu MINERVA 21: „Vrátila jsem se zpět z lásky k vlasti. Podobné iniciativy jsem dělala i v Kanadě, Japonsku, Brazílii, ale chtěla jsem to dělat tady. Měla jsem vnuknutí, že když tu bude změna, tak to bude skrz české ženy. Věřím, že ony jsou naděje budoucnosti. Ptala jste se na vzory. Tím mým je Eliška Krásnohorská. Byla to žena vzdělaná, psala libreta pro Smetanovy opery. Šla proti proudu, měla vizi, v té době revoluční. Je  mým příkladem leadershipu. Eliška chtěla založit dívčí gymnázium a lidé ji nechtěli brát vážně, sehnala tisíce podpisů a skutečně to dotáhla do konce.“

Co bys poradila mladým ženám, které by chtěly nejen „podnikat“, ale v byznysu skutečně uspět?

Uvědomit si, co chtějí dělat. Udělat průzkum, co trh potřebuje. Neříkat si jen, že se mi myšlenka líbí – na tom shořelo hodně byznysů. Umět prodat potřebu. Najít si mentora nebo  mentorku, nebát se ptát a naslouchat. Naučit se vystupovat, umět zaujmout v jedné silné větě,. U mět se k tomu i obléknout. Znát hodnotu svého já, uvědomit si, co umím, co vím, jak na to, co potřebuji. Neobklopovat se lidmi, kteří  jsou negativní.

Rostyo, jaký odkaz tady po sobě chcete zanechat?

Jsem úspěšná žena, protože jsem úspěšná v té nejtěžší životní pozici –manželky a matky. Cokoli začnu a udělám mimo rodinu, je třešnička na dortu. Rodina je můj odrazový můstek, moje ukotvení, můj bezpečný přístav. Vychovala jsem 4 syny, kteří mají spořádané rodiny, prožila jsem si rakovinu, máme tragédie v rodinách. Nebojím se, to je život, jdeme dál.

Na článku spolupracovala: Monika Součková – konzultantka podpory obchodu a marketingu a konzultantka osobního rozvoje.

Foto: Marek Rebroš a Archiv Rostyi Gordon-Smith

Text: Petra Vajová

Hledáte práci v obchodu?

Přes 750 firem u nás hledá denně talenty.

Najděte práci

Žijete obchodem?

Vytvořte si profil a buďte vidět v oboru!

Registrujte se

Komentáře

Plný náhled profilu je zobrazován
na základě členství Business Animals.


Zavřít okno