Petr Ludwig a kniha Konec prokrastinace: Co si z ní vzít?

Prokrastinace neboli chorobné odkládání povinností na později je součástí života většiny smrtelníků. Zdaleka se s ní nepotýkají jen studenti a freelanceři. Místo toho, abychom si sedli k práci, tak přerovnáváme knihovnu, jíme, luxujeme, koukáme na motivační filmy.

Jsme schopní dělat cokoliv, jen abychom přesvědčili sami sebe, že musíme důležitý úkol udělat až za hodinu, za dvě nebo příští týden. Prokrastinace často vede k tomu, že jsme nešťastní, máme pocit selhání, nestíháme plnit povinnosti včas a nemáme se rádi.

Metody boje s prokrastinací nabízí Petr Ludwig ve své knize Konec prokrastinace. To, že v dnešní době smartphonů a binge-watchingu seriálů je prokrastinace skutečným problémem, dokazuje i nevídaný úspěch knihy. Bestselleru Konec prokrastinace se prodalo přes 100.000 výtisků, čímž se stal jednou z nejprodávanějších českých knih vůbec. Kniha vyšla také v 11 zahraničních jazycích.

Co je tedy na ní tak přelomového? Vybrali jsme v knize momenty, které vidíme v jako nejdůležitější a nejúčinnější.

Konec prokrastinace: Motivace

Pravděpodobně už jste někdy slyšeli o motivaci vnitřní a motivaci vnější. A že ta první bude účinnější než ta druhá, taky nikoho nepřekvapí.

Když máte uklidit obývák, protože jinak na vás bude přítelkyně nepříjemná, chce se vám do toho o poznání méně, něž když to děláte proto, že chcete žít v čistém a hezkém prostředí. A ani výsledný pocit nebude stejný, ač děláte stejnou činnost, vyžadující stejné úsilí. Vnější motivace oproti té vnitřní vyplaví málo dopaminu – nenaplní vás pocity štěstí.

Abychom zjistili, jaké cíle si klást, musíme mít to, čemu Ludwig říká „osobní vize“. Tato dlouhodobá vize by nám měla pomoci určit životní priority, snížit rozhodovací paralýzu a díky ní bychom také měli dělat věci, které pro nás mají skutečný smysl. V knize Ludwig navrhuje přesný postup, díky kterému si svou osobní vizi vytvoříte. Další Ludwigova významná rada týkající se motivace je, ať se zaměřujeme na cestu, ne na cíle.

Když totiž budeme mít cíl, dejme tomu koupit si dům, budeme se za cílem hnát, dřít se, odříkat si, ale nebudeme šťastní. Tahle cesta nám může trvat klidně i deset let. Deset let, během kterých se z nás stanou workoholici bez smyslu pro work-life ballance.

A když svého cíle jednou dosáhneme: krátký příliv dopaminu, a je po všem. Namísto toho se musíme soustředit na cestu a dílčí cíle, abychom přísunu dopaminu a pocitu naplnění dosahovali dlouhodobě.

Jak konečně začít: Akceschopnost

„Hlavní příčinou prokrastinace je neschopnost seberegulace, dovednosti poručit si a poslechnout se.“

Už nechcete věci dělat na poslední chvíli? Máte dost probděných nocí nad seminárními pracemi a nekonečného odkládání budíku? Tak se pojďme podívat, jak tenhle nikdy nekončící boj řeší Ludwig. Řešení problémů s akceschopností autor dělí do třech bodů:

1. Dovednost překonávat negativní emoce a averzi k plnění úkolů,
2. Zvládání rozhodovací paralýzy,
3. Umění opouštět komfortní zónu.

Pokud si dokážete osvojit tyto tři dovednosti, už nikdy nebudete muset pracovat celou noc, protože jste ten DŮLEŽITÝ PROJEKT nechali na poslední chvíli. Naše dva nejoblíbenější nástroje, díky kterým můžete podle Ludwiga zlepšit svou akceschopnost, jsou následující.

Vytváření návyků nám posiluje jezdce na slonovi

Pokud se opravdu chcete vymanit z kolotoče prokrastinace, musíte na to jít přes návyky. Abyste dokázali zlepšit svou seberegulaci, potřebujete si vytrénovat svůj kognitivní zdroj.

Ten Ludwig vysvětluje jako jezdce na slonovi. Jezdec je racionálno, slon emoce. Slon chce prokrastinovat, jezdec ho potřebuje řídit. Pokud tedy nechcete, aby slon trávil hodiny na Facebooku, kouřil, koukal na seriály nebo hrál online hry, potřebujete silného, odpočatého jezdce, který ho ukočíruje.

Tohoto jezdce neboli kognitivní zdroj musíte udržovat zdravého a šťastného. K tomu vám poslouží správná životospráva a dostatek odpočinku. A také ho potřebujete posílit, čehož dosáhnete právě vytvářením návyků.

Slon se bojí velkých úkolů, má k nim averzi. Ale když se překážka sníží na minimum, už tolik děsivá není. Když se slon naučí přeskakovat tuhle nízkou překážku bez problémů, stane se z ní návyk, ke kterému už se žádná averze nevztahuje.

Pokud chcete například každé ráno 30 minut cvičit jógu, pravděpodobně o tom budete přemýšlet a nikdy to doopravdy neuděláte, nebo to uděláte jednou, dvakrát a přestanete. Musíte začít malými krůčky. Nejprve si stanovte za cíl každý den po dobu týdne se ráno 5 minut protahovat. Chce to jen minimální úsilí, ale když tuto ativitu zopakujete 20 – 30 krát, už se pro vás stane každodenním rituálem. Postupně můžete přidávat na intenzitě a délce cvičení a než se nadějete, cvičíte půl hodiny denně a vaše bolesti zad jsou ty tam.

Metoda todo-today proti prokrastinaci

Nástroj todo-today je podle Ludwiga základem pro zvýšení osobní produktivity a efektivity. Zvyšuje šanci, že začneme pracovat na důležitých úkolech, ale také šanci, že je dokončíme. Pokud si představujete suchý očíslovaný seznam povinností, jste vedle. Ludwig doporučuje vizuální myšlenkové mapy, které zpracovávají informace graficky.

1. Na bílý papír náhodně rozepište úkoly, které musíte dnes udělat (každý by měl zabrat 30 – 60 min, případně ho rozdělte).
2. Úkoly si barevně rozlište podle důležitosti.
3. Od jednoho ke druhému úkolu udělejte šipky, které budou určovat pořadí, ve kterém je vykonáte.
4. Pokuste se k úkolům napsat i časové intervaly, ve kterých je stihnete a nezapomínejte na pauzy.

Díky tomuto nástroji se vyhnete rozhodovací paralýze, která vám jinak hrozí s klasickým to do listem a vizuální stránka lépe působí na náš graficky založený mozek. Praktické je také rozšíření metody o „první z rána“. Ze začátku dne máme nejvíce kognitivního zdroje a tak bychom měli začít nejnepříjemnějším a nejdůležitějším úkolem. Budeme to mít za sebou a v jeho světle se nám další úkoly budou zdát snesitelnější.

Ideální je todo-today listy ukládat někam, kde je máte pohromadě nebo si je psát rovou do papírového diáře.

Kniha Konec prokrastinace je mnohem víc

V našem článku jste se dozvěděli jen o několika málo úsecích, které nás osobně nejvíce zaujaly, ale kniha toho nabízí mnohem více. Třeba by se zrovna pro vás hodily jiné metody, které kniha nabízí. A že jich není málo.

Na druhou stranu je pravda, že stejně jako každá jiná kniha o osobním rozvoji i tato příručka může fungovat jen lidem, kteří mají touhu a snahu něco změnit. Vrátíme se na začátek a řekneme: Nejdůležitější je motivace. Ta vnitřní. Máte ji?