08. Únor 2019
Některé ženy na mateřské dovolené profesně strádají a mají strach, že vše, co si poctivě vydřely, přijde vniveč, a jiné ji využijí k tomu, aby nastartovaly své podnikání. Podobný příběh má i Eva Toledo, která ale svůj business rozjížděla s dítkem v náručí za hranicemi České republiky. To, co začínalo jako koníček se postupně proměnilo v jeden z prémiových online obchodů s perlovými šperky, které na akce rády vynášejí dámy jako Dagmar Havlová, Iva Janžurová, nebo Veronika Arichteva. Jak to tedy vše začalo?
S Evou jsem se sešla v mé oblíbené kavárně Styl a Interiér, která je jako stvořená pro vyprávění o podnikání s lesklou krásou. Eva Toledo je CEO společnosti Perly Leola, která jako jedna z prvních v Čechách začala prodávat perlové šperky, a navíc přes e-shop. Jak to tak bývá, obchodní záměr vyšel z potřeby. Postupně se přidaly zkušenosti, ale místo pevného obchodního plánu tady bylo srdce, odhodlání a důvěra v sebe sama. A že to nebyla procházka růžovou zahradou si přečtěte v našem rozhovoru.
Jak to vlastně začalo? Chtěla jste podnikat už dříve, nebo to byla momentální potřeba?
Už během studia na VŠE jsem pracovala pro Price Whaterhouse Coppers, nejdříve jako asistentka a po škole chvíli jako daňařka. Já jsem se ale relativně brzy vdala a můj manžel, cizinec, dostal práci v Itálii. Tak jsme se tam odstěhovali. Vpodstatě hned jsem otěhotněla, narodil se nám syn, a já jsem si najednou připadala od všeho odříznutá. Facebook v té době teprve začínal, takže jsem s přáteli moc často v kontaktu nebyla. Dneska by to asi bylo jiné. Hodně mi chyběl kontakt s dospělými, možná i to, že když něco uděláte opravdu dobře, někdo vás pochválí, nebo výsledek ocení. Přišla jsem si nevyužitá. Přemýšlela jsem, jak začít něco dělat, podnikat. Jako nová máma jsem objevila zcela nový svět kolem mateřství a miminek, takže můj první podnikatelský záměr byl prodávat kojící podprsenky. Oblíbila jsem si totiž jednu značku z Ameriky, která se u nás v Čechách nedala koupit, v Itálii také ne.
Oslovila jsem výrobce, jestli by mi dali zastoupení do Čech, ale oni mi řekli, že zastoupení mají domluvené už Poláci a že mi ho tím pádem nemůžou dát. Pak jsem si ještě chvíli myslela, že si podprsenky nechám šít, ale to jsem byla úplně mimo. Je to složitá věc, na to, abych to takhle někde z fleku zvládla. Takže jsem tuhle myšlenku úplně opustila.
A jak jste se od podprsenek dostala k perlám?
Jednou jsem si koupila pravé barevné perly ve stánku, ale nelíbila se mi délka, byla taková nemoderní, dlouhá. Chtěla jsem je zkrátit (perly se nenavlékají klasicky na šňůrku, používá se speciální vazba) a zeptala se prodavačky, jestli to umí udělat. Paní si za to řekla skoro půlku toho, co stál samotný náhrdelník, a to mi přišlo moc. Tak mě napadlo, že to zkusím sama. Odmalička jsem tíhla k ručním pracím, byl to vždycky můj koníček.
Doma jsem si sedla k internetu a začala googlit, abych zjistila správný postup. Jenže se ukázalo, že jsou k tomu potřeba speciální nástroje a postupy, a to bylo to, co mě chytlo. Chtěla jsem zjistit víc a naučit se to. A při tom procesu jsem si vzpomněla, že když jsem si chtěla na svou svatbu koupit perly v Čechách, prošli jsme obchody v různých městech a měli velký problém sehnat jednoduchý perlový náhrdelník ve správné délce a s hezkým uzávěrem. Všude mi nabízeli barokní a nebo ne příliš hezké kulaté perly.
Teď už je to přes 8 let, co jsem si otevřela e-shop. Začátky byly skromné. Za první rok jsem prodala asi 30 náhrdelníků. Dělala jsem vše tak nějak intuitivně. Neměla jsem žádný business plán, a když tak nad tím přemýšlím, jít tehdy za investorem, asi mě roznese v zubech. Prostě jsem dělala, co mě bavilo, a doufala, že se to bude líbit. A když přišla nějaká překážka, tak jsem ji překonala a jelo se dál. Zpětně jsem si říkala, že kdybych na začátku věděla, co mě všechno čeká, tak bych do toho nikdy nešla, protože bych si myslela, že to nezvládnu. Ale tím, že jsem si neplánovaně toho slona naporcovala, tak to ve výsledku šlo.
Kdy se ze zájmu/koníčku stal byznys?
Hned na začátku, když jsem si začala převlíkat ten svůj náhrdelník. Tím, že jsem už předtím chtěla prodávat ty podprsenky, tak se to hezky překulilo do perel.
A kdy jste si řekla, že u toho fakt jako vydržím, tohle mě baví?
Já jsem si od začátku myslela, že u toho vydržím. Věděla jsem, že to má potenciál, teď už u nás e-shopy na perly jsou, ale tehdy skoro nebyly. A pořád je tady velké rozdíl cenově i kvalitativně. Buď se levné perly blíží bižuterii nebo se pak nabízejí v Pařížské perly za statisíce nebo miliony. Chtěla jsem střední cestu, krásný šperk, kterým se může ozdobit každá žena. Před těmi deseti lety ale ženy u nás perly moc nenosily, nenapadlo je to.
V Itálii jsem naopak perly viděla všude – na prodavačce zeleniny na trhu, na mamince na dětském hřišti – tu vidím dodnes živě, měla černý svetr a dlouhé bílé perly na krku, nádherná. Potkala jsem tam i mladou teenagerku, která měla na nohou martensky a v uších perly. Tak jsem se ujišťovala, že perly můžou být cool, že to je opravdu univerzální.
A pozorujete nějakou změnu přístupu žen k perlám?
Za ty roky mám pocit, že vidím perly na ženách u nás daleko víc. Mají náhrdelníky, mají náušnice. Postupně se to tady dostává do povědomí. A to jsem moc ráda.
Jaké kanály jste používala pro to, abyste dala o sobě vědět?
Dlouho jsem si myslela, že si sama všechno udělám, a že si přece na internetu všechno načtu. Tak jsem si na začátku dělala PPC sama. V té době to bylo snadné, konkurence moc nebyla a ta, co byla, PPC neřešila. S tím jsem chvilku vydržela a obchod rostl. Všechen zisk jsem zase investovala do nákupu dalšího materiálu, a tak pořád dokola, abych si rozšířila portfolio.
Vy jste nakupovala materiál a sama jste pak doma všechny šperky ručně vyráběla?
Samozřejmě. Do dneška nakupuji materiál já a pak to navlékáme a ručně kompletujeme. Chci si kontrolovat kvalitu. Vím přesně, jakou kvalitu mají perly, vázání i uzávěry. Stane se, že mi volá zákazník, že se mu nelíbí tečka na perle v náušnicích, a já přesně vím, o čem mluví. Ale jak už jsem řekla, první rok jsem prodala 30 náhrdelníků a další rok 100. Každý rok to rostlo a díky tomu, že jsme žili z manželova příjmu, jsem mohla veškerý výdělek investovat zpět do firmy. To mi pomohlo vytvořit si solidní základy. U ruční práce jsem odpočívala a koukala při tom třeba na film (v té době jsem měla už dvě děti, tak jsem hodně pracovala po nocích), věděla jsem, že je určité množství šperků, které sama zvládnu vyrobit.
Kolik uděláte náhrdelníků za den?
Když mám jenom navlékání a sedím u toho 4 – 5 hodin, protože pak už mě bolí prsty, tak udělám 10, 12 klasických náhrdelníků. Z větších, tahitských perel, bych jich udělala víc.
Na kterých sociálních sítích jste, a které vám nejvíce fungují?
Jsem na Facebooku a Instagramu. Já osobně Facebook zatím ani nevnímám jako prodejní kanál (spíše je to podpora). Sociální sítě nám spravuje jedna velice šikovná slečna. Na našem profilu na FB děláme inspirativní posty, kde k našim šperkům přikládáme vhodné outfity, to se hodně líbí. Mnoho žen si díky tomu uvědomí, že perly mohou nosit vlastně i džínám.
Valná většina e-shopů posílá newslettery, jak jste na tom vy?
Sama nemám newslettery ráda, takže je neposílám. Slevové akce nemáme a posílat zákazníkům jednou týdně článek o perlách? Na to máme Facebook, kdo chce, podívá se. Řekla jsem si, že nebudu dělat svým zákazníkům to, co sama nemám ráda.
Co si myslíte o influencerech? Využíváte je nebo ne?
Už jsme to párkrát zkusili. Jsem ráda, že jsme to udělali a myslím, že to občas ještě podnikneme, ale že by to mělo za následek nějaký skokový nárůst v prodeji, to vůbec.
Když se to podaří, tak raději oslovíme známé české a slovenské ženy, které si u nás vyberou šperk na nějakou příležitost. Lidé to vnímají a pak k nám přijdou, že viděli náš šperk na té a té ženě a chtějí podobný. A to je moc fajn.
Jak vnímáte konkurenci?
Ze začátku to bylo lepší, protože toho nebylo tolik:-) Ale i tak se tím nenechávám ovlivnit. Snažím se dělat dobrý produkt sama podle sebe a neřeším, jestli někdo jede na slevy nebo speciální akce.
Před pár lety jsme řešili jednu paní, která nám vykradla texty ze našich webových stránek. Musela jsem to řešit s právničkou a bylo to velmi nepříjemné. Zjistila jsem, že bojovat a bránit se proti tomu je strašně těžké. Řešilo se to dlouho, paní to velmi neochotně odstraňovala, ale dodnes vidím, že své stránky stále upravuje podle nás. Pro zachování duševního zdraví jsem se rozhodla, že už to dál řešit nebudu.
Po čase jste určitě musela zjistit, že nestíháte a rozhodla se delegovat. Jaké to pro vás bylo?
Hrozné. Začalo to s PPC. Objevili je už i ostatní a já nevěděla, jestli to dělám správně. Zaplatila jsem si i kurz PPC, ze kterého jsem odešla s poznáním, že nemá cenu, abych si PPC spravovala sama. Našla jsem si firmu, se kterou spolupracuji už dlouho.
Nejhůř se mi delegovalo vázání perel, ale musela jsem, nedalo se to stíhat. Dražší náhrdelníky pořád ještě dělám sama. Asi je to jen moje psychologická bariéra, protože mám opravdu šikovnou slečnu, které se nemusím bát cokoliv svěřit.
Rozeznáte pohledem na nějaké dámě pravé perly od falešných?
Někdy ano, hodně záleží. Pokud si mohu perly prohlédnout zblízka, pravost samozřejmě poznám, protože pravé perly nebývají dokonalé. Když jsem byla loni v Londýně, tak jsem si v Toweru měla možnost prohlédnout anglické korunovační klenoty. Je možné si je prohlédnout zblízka, jsou plné perel, které byly překrásné, často šišaté nebo různě nedokonalé. To by se dneska ale špatně prodávalo. Všichni chtějí dokonalý tvar 🙂
Máte nějakou vizi do budoucna?
Chtěla bych nabízet kvalitnější perly. Stále testuji, co jsou zákazníci ochotni koupit online, od toho se pak odvíjí, co pro ně na veletrzích sháním.
Chtěla bych posunout internetový prodej víc k lidem, ale ne tak, že otevřeme kamenné prodejny, to není cesta. Zůstanu určitě věrná perlám, protože bych neudržela pozornost nad větším množstvím produktů. Administrativa spojená s provozem obchodu mi bohužel zabírá většinu mého času, nechci se ale úplně vzdálit od výroby, stále mě baví s perlami pracovat a tvořit něco, co druhému vykouzlí úsměv na tváři.
S úsměvem na tváři jsem z rozhovoru odcházela i já. Na okamžik jsme se s Evou zastavily v její kanceláři, kde jsem viděla spousty krabiček plných perliček a dostala chuť si jen tak sednout, pustit audioknihu a začít navlékat. Také bych se toho nechtěla vzdát pro tabulky a vysoké cíle.
Foto: archiv Leola, Sabrina Harisová
