20. Říjen 2014
Michal dokazuje firmám, že teambulding není jen o večírku a zábavě, ale že dokáže pozitivně ovlivnit i věci, které s ním zdánlivě nesouvisí. Správně zvolená akce pomůže vyřešit firemní procesy, zlepší vztahy, komunikaci i atmosféru. A vůbec, může být nezapomenutelným zážitkem a motivátorem…
- Michal Hrubý, 34 let
- Firma: double[age]ncy
Michale, už 14 let děláš teambuldingy pro firmy. Každý máme nějakou představu, o co jde a jak by měl takový teambulding vypadat, přesto – můžeš nám téma popsat svými slovy?
Začnu tím, co teambulding není. Není to akce, kdy jdete s firmou sednout do hospody, na motokáry nebo bowling. Teambulding, nebo ještě lépe akce s konkrétní ideou, je to tehdy, když jejím prostřednictvím dojde ke změnám, které si před akcí naplánuješ a které prospějí firmě z dlouhodobého hlediska.
Popsal bych to jako vytváření určitého prostředí a scénáře k tomu, aby se ve firmě udál pozitivní vývoj.
Takže jde vlastně o mnohem víc, než si většina z nás pod slovem teambulding představí…
Přesně tak. Když se teambulding dělá dobře, dokáže nečekaně dobře ovlivnit například procento fluktuace ve firmě, počet špatně vychystaných zakázek, umí zvýšit míru ztotožnění zaměstnanců s firmou nebo podpořit zavádění firemní vize a nastartovat u lidí vnitřní motivaci. A je toho mnohem víc.
Pojďme teď trochu zpátky, jak ses k tomu vlastně dostal?
Začalo to, když mi bylo 20. Hrával jsem v jednom brněnském klubu jako DJ a kamaráda jednou napadlo: „Co takhle dělat takovéto večírky pro firmy?“ A já na to: „A kde chceš vzít ty firmy, ty nějaké znáš?“ Tomáš, tak se kamarád jmenuje, se zamyslel a říká: „Řekneme rodičům, ti přece v nějakých firmách pracují.“ Bylo to tak hloupé, až to bylo geniální. A vyšlo to. Do čtvrt roku jsme dělali 2 večírky pro 500 lidí v Mariánském údolí v Brně.
Takže první klient byl opravdu od těch rodičů?
Ano, první od mého táty, který nás doporučil do ABB, a druhý od Tomášovy mámy z Penamu.
Jak se to pak profesionalizovalo?
My v té době pořádně nevěděli, jak se dělá obchodničina a získávají klienti, ale šli jsme na to tak nějak přirozeným způsobem – o firemních večírcích jsme začali mluvit v klubu a zafungovalo to. Naši kamarádi a známí za nás začali lobovat u svých šéfů a nabízet naše služby.
A na schůzkách se nám skvěle hodily právě reference od Penamu a ABB. Manažeři a šéfové firem nám říkali: „Hm, to jsou velké firmy, to budete asi dobří.“ Byli jsme navíc mladí a levní a zakázku zorganizování firemního večírku jsme ve většině případů dostali.
Jak jste se od večírků dostali k teambuldingům?
Milujeme výzvy a jedna taková přišla v roce 2008, kdy mi kamarád řekl: „Potřebujeme snížit fluktuaci ve firmě, slyšeli jsme, že to jde udělat prostřednictvím akcí. Zvládneš to?“ Tomu nešlo odolat – že by firemní akce přinesla něco víc, než jen zábavu a kocovinu!?
Začali jsme studovat teorii teambuildingů, pozitivní psychologii, výzkumy z oblasti motivace a další věci k tématu. S firmou jsme pracovali soustavně po dobu 9 měsíců. Výsledkem bylo, že se doba, kterou vydržel průměrný brigádník v této firmě 2,5× prodloužila. Navíc to mělo velmi pozitivní vliv na atmosféru uvnitř firmy. Bylo úžasné to pozorovat. Tehdy nám došlo, že jsme se naučili něco opravdu užitečného.
Můžeš uvést nějaký příklad, jak lze tímto způsobem budovat tým?
Děláme rádi takové realizace, které přesáhnou rámec teambuldingu, a dají akci úplně jiný rozměr. Jednou jsme například týmy postavili před společné rozhodnutí, při kterém se museli sladit a táhnout za jeden provaz. Výsledkem bylo, že se společně rozhodli adoptovat jedno africké dítě a tím mu zajistit rok studia a kvalitní lékařské péče. Nejen, že z toho všichni měli v danou chvíli skvělý pocit, ale hrdost na jejich společné rozhodnutí se vracela pokaždé, když jim od jejich dítěte dorazil dopis nebo když třeba jen procházeli kolem nástěnky, kde si jeho vzkazy shromažďovali.
Síla týmu totiž není ve vzájemném soutěžení a poměřování, nýbrž ve spolupráci, pomoci a podpoře. S dobře fungujícím kolektivem a silnou týmovou vizí se může každá firma stát místem, kam její zaměstnanci chodí opravdu rádi a s nadšením.
Dejme tomu, že s vámi chce firma spolupracovat – jak to probíhá?
Na začátku je analýza aktuálního stavu a pojmenování toho, kam by se ve firmě rádi posunuli. V rámci analýzy musíme nahlédnout pod pokličku fungování firmy. Struktura, procesy, atmosféra, či představa budoucího stavu jsou nezbytnostmi pro kvalitní řešení. Také je fajn, když firma alespoň rámcově tuší, kolik prostředků chce na akci uvolnit. Jinak totiž vypadá akce s rozpočtem 30 000 Kč a jinak akce s rozpočtem 200 000 Kč.
To rozhodně. Co dál?
V druhém kroku přijdeme za firmou s návrhem řešení. Pokud se návrh líbí, vyjasníme detaily, podepíšeme objednávku a vrhneme se na přípravu akce.
Třetím krokem je realizace. To je asi největší zábava a současně největší zodpovědnost.
Nakonec celou akci vyhodnotíme, dáme tipy a doporučení, případně pomůžeme zavést některé věci, které z akce vyplynou. Konkrétní věci a rozsah závisí na domluvě s klientem.
Musí to být i hodně o nápadech, netradičním pojetí…
To máš pravdu, myslet mimo běžné hranice se opravdu vyplatí. Třeba teď jsme realizovali jednu teamspiritovou akci, kde jsme zcela obrátili základní zvyklosti. Místo, abychom energii účastníků a finanční zdroje spotřebovali v rámci akce, nasměrovali jsme je do veřejného prostoru.
Povíš nám, o co šlo?
Akce se účastnilo 250 zaměstnanců z firmy, která vyrábí barvy, čímž dělá svět barevnějším a pozitivnějším. Účastníci se stali tajnými agenty, kteří bojovali proti šedi a dělali jejich město krásnější. Namátkou můžu jmenovat dva obrazy na zdech, květiny v květináčích ze starých bot, origami rozvěšené po stromech, opletené zábradlí a ploty barevnými bavlnkami, nebo třeba více než 100 květin, které ten den rozdali zcela náhodným lidem.
Celé to tak mělo přesah až k tématu společenské zodpovědnosti firem a vracení dobrých věcí do prostředí, ze kterého čerpáme. Skvělé na takové akci je i to, že po ní prostě něco zůstane. Můžeš si to pak připomínat každý den po cestě do práce, pochlubit se známým…
Zní to skvěle. Ještě poslední věc. Říkal jsi, že firmy různé herní mechanismy učíte, aby si mohly organizovat drobnější akce samy. Měl bys nějaký tip pro naše čtenáře, co třeba zařadit?
To bude asi u každé firmy trochu jiné. Obecně však lze říct, že budování porozumění mezi zaměstnanci je dobrá cesta pro zlepšení atmosféry ve firmě. Na to často stačí drobné akce, nejlépe iniciované přímo zaměstnanci.
Dá se toho docílit například tím, že dáte svým zaměstnancům měsíční budget na malou akci, prostor pro vzájemnou diskuzi a zbytek necháte na nich. Pro některé naše klienty připravujeme roční plány, kde zohledňujeme to, co potřebují ve firmě zlepšit a pomáháme jim se zaváděním systému, kdy si drobné akce dělají opravdu sami.
Tak hurá na to! Moc díky, Michale.
