Ne každý na takové vysvětlení úspěchu slyší, když se nad tím ale zamyslíte, v konečném důsledku to 24letý školitel Martin Luňák vystihl naprosto přesně. Úspěch v obchodu, ať už si ho definujete jakkoli, budete mít jen poháněni silnou vizí a motivací, nikoli obavami a limity. Tenhle poznatek se Martinovi, kterému v rámci rekvalifikačních kurzů JáNěkdo.cz prošly pod rukama už stovky lidí, potvrzuje dnes a denně: „Rekvalifikace rozhodně není jen o prezentačních a obchodních dovednostech. Během kurzu si účastníci sáhnou hluboko do sebe, zboří si v hlavě mnohá limitující přesvědčení a zacloumají jimi silné emoce.“ Pojďme ale popořadě.

• Martin Luňák, 24 let
• Zakladatel rekvalifikačních kurzů pro obchodníky JáNěkdo.cz 
• V obchodě se pohybuje již 9 let
• Působil v Telefónica O2, Vodafone, Citibank, Alza.cz, Moto GP

Martine, ty sis toho na svůj věk prošel v obchodě hodně. Řekni mi, jak je to možné.

Začal jsem brzy. Moji rodiče prodávali po revoluci hračky a oblečení na trzích a malému klukovi se v takovém prostředí prodává snadno. Na dráhu profesního salesu jsem se vydal v 15 letech. Můj tatínek mi tehdy řekl, že dokud mám nohy pod jeho stolem, on rozhoduje o mém životě. A protože jsem se narodil v Beranu, tak jsem ty nohy vzal a hodil je na stůl. Následovala samozřejmě facka a druhý den jsem si sbalil tašky. Od té doby si platím náklady na život a obchod byl logickou volbou. Prošel jsem Telefónicou, Vodafonem, Citibank, Alzou. Také jsem působil v Moto GP, takže jsem měl možnost projezdit svět a naučil se řídit, organizovat a získávat lidi ke spolupráci jako event manager v rámci doprovodných programů.

Když se rozhodneš vzít zodpovědnost za svůj život, najednou dostane smysl

Co ti zkušenosti z velkých brandů daly pro vlastní byznys?

Já jsem byl naučený jít si vždy za nějakým cílem. Ať jsem přišel do jakékoli společnosti,  chtěl jsem triumfovat. To se mi vedlo,  dosáhl jsem vždy daného cíle a zjistil, že po jeho dosažení nejsem šťastný. Ukázalo se, že můj focus nemůže být zaměřený jen na cíle. Potřebuju vizi.

Tam se zrodila myšlenka rekvalifikačních kurzů?

Postupně za mnou chodili lidé z různých společností a chtěli vědět, jak svůj produkt prodávat. A já zjistil, že mě baví pomáhat a učit – dokonce víc než prodej samotný. Nechtěl jsem ale školit pouze v rámci korporátu, tu potřebu jsem viděl úplně někde jinde – u jednotlivců, kteří se chtěli kariérně posunout, ale neuměli prodat své schopnosti a svůj potenciál budoucímu zaměstnavateli nebo mají nápad, který chtějí realizovat.

Tak jsi začal pracovat s nezaměstnanými lidmi. Jak tvé kurzy probíhají?

Probíhají formou měsíčního kombinovaného kurzu – napůl osobní účast, napůl online. Účastníci mají v rámci pracovního úřadu možnost absolvovat kurzy zdarma a někteří z nich si dokonce mohou vyzkoušet práci v partnerské firmě a obchodovat v praxi.

Zda to má výsledky? Jakákoli forma vzdělávání pomůže jen těm, kteří si chtějí pomoct sami

Jaké typy lidí na kurz chodí? Narážím na to, že na lidi na pracáku bývá nahlíženo všelijak…

Každý člověk je jiný. Kdybych to měl dát kategoricky, tak to děláme formou zvolené rekvalifikace, tzn. lidi si volí nás a my si volíme je. Zveme je na pohovor, navzájem se poznáváme, zdali máme pro sebe smysl. Zda je ten člověk schopný přijmout to, co naši lektoři předávají – know-how a hlavně zpětnou vazbu. Drtivá většina lidí, kteří jdou na pohovor, si ji od personalisty nevyptá (třeba později e-mailem) nebo ji nepřijme. Jednoduše máme ze školy naučené se stále obhajovat a obhajovat to, co děláme, místo toho, abychom se zamysleli nad tím, co nám ostatní říkají (jak na ně působíme), a vážili si toho. Jak obchodníci velmi dobře vědí, nejhorší námitka je ta nevyřčená.

Pravda. Kdo je tedy takový typický účastník/adept na rekvalifikaci?

Je to škála lidí od 19letého kluka po škole až po šedesátníka, který se rozhodne, že ten nápad, co má léta v šuplíku, konečně vytáhne na světlo. A mezitím tam máme maminky na mateřské, lidi po 50, lidi, kteří 20 let pracovali ve fabrice a zjistili, že je to nebaví. Hlavně jsem se ale naučil, že my můžeme pomoct jen těm lidem, kteří si chtějí pomoct sami.

Kolik lidí se na kurz hlásí a kolik jej dokončí?

Hlásí se desítky lidí měsíčně. Dokončí jej všichni, které přijmeme, přesto se stane, že někteří ne napoprvé. Certifikát o absolvování od nás účastník dostane, když cítíme, že se posunul až tam, kam v rámci svého potenciálu mohl.

A teď mě samozřejmě zajímá, kolik se jich uplatní. Jdou absolventi pracovat na sales pozice, nebo se motivace během kurzů mění?

K nám chodí lidi, kteří už představu o budoucím zaměstnavateli mají nebo určitým způsobem uplatněni jsou. Takových je zhruba 60 %. Oborově je to především sales a marketing. A zbývajících 40 % si po kurzech práci hledá. S některými pracujeme a jsme schopni je umístit, ať už brigádně nebo na větší úvazek. Máme ale i takové, kteří musí po kurzu vzít jakoukoliv práci, protože skutečně nemají na nájem. Zůstávají ale v kontaktu s ostatními absolventy, ať už osobně, nebo přes facebookovou skupinu, a jakmile se postaví na vlastní nohy, často se poptávají po zajímavější práci, vyměňují si zkušenosti atd.

Kurzy jsou prostřednictvím pracáku zdarma

Martine, řekni mi, jaké důvody lidi nejvíc táhnou do sales.

Dost lidí mi řeklo, že chtějí umět komunikovat, prodat sami sebe, získat schopnost prosadit se – prodat svůj názor. V průběhu kurzu otevíráme brány, co se týče osobnostního a profesního rozvoje. Účastníci se některou vydají a je úžasné, když někoho nasměruješ a řekneš, jaká konkrétní technika by mu pomohla. Pak s tím samým člověkem mluvíš za rok a on o tom, cos mu doporučila, ví víc než ty. To mě naplňuje vděčností a pokorou a zároveň motivuje se stále vzdělávat. V přírodě jsou jen dva směry, buď něco roste, nebo umírá. Účelem je, aby si člověk našel větvičku, která je pro něj zajímavá, a šel po ní.

Jaká zpětná vazba tě po skončení kurzu nejvíc potěšila?

To se liší případ od případu. Někdo tě může zbožňovat, jenom ti to nebude umět říct. Jsou věty, které mě vyloženě zahřály u srdce, a zároveň vím, že jsou lidé, kterým jsme pomohli, ale neuměli to vyjádřit tak hezky. Pro mě je nejlepší zpětnou vazbou, když člověk brečí nebo se směje, ideálně oboje dvoje. Prostě když jsou v tom silné emoce, protože tehdy vím, že to lidi může skutečně raketově posunout.

Chcete se raketově posunout? Zvýšit si obchodní sebevědomí a nabrat nové sales skills? Začít nově nahlížet na obchod a dojít k vytyčeným výsledkům? Kurzy jsou prostřednictvím pracovního úřadu zdarma. Domluvte si pohovor.

Účastníci brečí, smějí se – to zní, že skutečně boří své limity. Co si během kurzu uvědomí nejčastěji?

Řeknu to takhle. Můžeš si myslet, že něco děláš dobře, ale najednou jsi postavena před zrcadlo. Například před simulovanou komisi 9 lidí, kteří ti kladou ty nejtěžší otázky, co můžeš u pohovoru dostat. A ty se ocitáš v naprosto nekomfortní zóně, v situaci, kterou neznáš. Setkáváš se s feedbackem a ne vždy je takový, jaký bys čekala. Občas to člověka sesadí dolů, ale právě v uvolnění těch emocí je nejvíce síly.

Je něco, co tě na té práci štve?

Neřekl bych, že štve, ale co úplně nemusím, je spolupráce s některými státními orgány. Ale i tady je to o lidech – jsou úředníci a úředníci.

Když děláš věci s láskou, jsi úspěšnější, protože ti jdou věci samy

Dokážeš říct, v čem to je, že někteří lidi jsou úspěšní a někteří ne?

Prostě to tak je. (smích) Ne, pokud mám mluvit vážně – a budu teď docela abstraktní – tak hlavní roli hraje, zda na danou věc nahlížíš optikou lásky, nebo strachu. To jsou dvě základní lidské emoce. Lidé, kteří dělají věci s láskou, jsou v životě úspěšní, protože jsou šťastnější a chtějí v tomto stavu pokračovat. Takže vlastně opakují kroky, které je k úspěchu dovedly. Když tě ovládá strach, nemůžeš jít dál. Druhá věc je, že úspěch je vůbec češtinářsky ne úplně šikovná hříčka – když dáš pryč „ú“, zbude „spěch“. A člověk si pak myslí, že to půjde strašně rychle.

My se tady hodně bavíme o potřebě dále se vzdělávat. Co mohou tvé kurzy dát už zkušeným obchodníkům?

Ze zpětné vazby od obchodníků vím, že dostanou nový pohled na obchod jako takový. Ti zkušenější už mají naučené různé obchodní triky, které dnes fungují méně a méně. Na kurzu jsou pak hodně překvapení, že ten byznys jde dělat lidsky. Otevřou se novým cestám a to je hlavní. Dobrý obchodník se pozná podle toho, že sám sobě není nikdy dost dobrý. Jinými slovy, je pokorný a neustále na sobě pracuje. Když se po vítězném hokejovém zápase, který jsme ještě 5 minut před koncem prohrávali 1:3, ptali Jaromíra Jágra, autora mistrných 3 branek během posledních pěti minut hry, jak by svůj výkon ohodnotil na škále od 1 do 10, řekl, že by si dal devítku. Jednoduše proto, že je vždycky prostor pro zlepšení.

Říkáš, že lidem se často na kurzech boří nastavené vzorce a zjišťují, na čem všem musí zapracovat. Řekni mi na závěr, máš i ty něco, s čím aktuálně bojuješ?

Každý máme. Ale myslím, že to není o boji – když s něčím bojuješ, jen to podporuješ. Já osobně se učím mlčet. Protože buď mluvíme, a pak slyšíme pouze to, co víme, anebo posloucháme a je velká pravděpodobnost, že se dozvíme něco nového.