Marian Jelínek: „Všichni chceme hrát první ligu, přitom se chováme jako okresní přebor“

 |  Články  |  Rozhovory  |  Monika Součková  |  48 349x přečteno

Jako hokejový trenér a kouč vrcholových sportovců působí již přes 25 let, v roce 2005 jeho tým zvítězil na MS a více jak 10 let spolupracoval s Jaromírem Jágrem. K úspěchu mu nepomohla jen touha po vítězství, ale také láska k tomu, co dělá. Své životní zkušenosti předává dále pomocí knih, ale i přednášek a seminářů. My jsme se s ním setkali díky spolupráci s konferencí Myšlení první ligy.

marian

  • Marian Jelínek, 53 let
  • Hokejový trenér a kouč vrcholových sportovců
  • Na Startup Summit 2015 přišel v teniskách a sportovním tričku, dress code vůbec neřeší
  • Snaží se být autentický a spontánní
  • Je zastáncem názoru, že člověka dělá něco úplně jiného než šaty, a sice charakter, chování, jednání a činy
  • Dvakrát dovedl hokejovou Spartu k extraligovému titulu
  • Je spoluautorem 8 knih a získal doktoráty z kinatropologie a psychologie

Mariane, jste jedním ze tří spíkrů červnové konference Myšlení první ligy. Mně k vám tahle slova sedí, jak se ale vnímáte vy a co vám ono myšlení první ligy vlastně asociuje?

To je velmi obtížná otázka, nerad mluvím sám o sobě. A ještě ve spojitosti s první ligou. Budu tedy mluvit spíše o tom, proč si mě zvou firmy či jiné subjekty na různé semináře nebo vysoké školy na přednášky. Myslím si, že je to především proto, že vnímám souvislosti mezi vrcholovým sportem, byznysem a životem jako takovým. Druhým specifikem je, že se snažím propojovat ego s duší. Jsem zastáncem názoru, že pokud dojde k určitému propojení, respektive jakémusi vyvážení těchto dvou prvků našich osobností, změní se nám vědomí o životě, respektive myšlení, a na tomto podkladu se mění úsudky o dané realitě. Tímto specifikuji svoje myšlení, ale zda je tohle myšlení „první ligy“, to opravdu nevím.

„Chtějme být prezidentem, ale pod jednou podmínkou – milujme činnost, která nás k tomu má dovést“

Na Startup Summitu v loňském roce jste řekl větu: „Všichni bychom chtěli hrát první ligu, ale přitom se chováme, jako bychom hráli okresní přebor.“ Přijde mi, že tohle popisuje většinovou neaktivní část populace. Jak se tedy z toho vymanit a co si musí člověk přepnout v hlavě?

Jsem přesvědčený, že tato doba vytváří ohromnou energii chtění, která však vede hlavně ke snění. To znamená, že nevede k akci. Všichni hrozně všechno chtějí, ale „akce“ je jiná energie. Jedná se o energii záměru, která je v lidech vlivem doby, ve které žijeme, oplošťována. Lidé něco extrémně chtějí, ale často se chovají, jako že to nechtějí. Příklad: Baví tě vydělávat peníze, nebo tě baví peníze? Často se setkávám s tím, že lidé chtějí spíše peníze, ale proces, který k výdělku vede, již tolik ne. V mé profesi je to častý jev, kdy vám hráč se slzami v očích říká, že chce hrát KHL, že chce vydělávat milion dolarů, ale chová se jako hráč okresního přeboru. Jednou z možností, jak se z tohoto koloběhu vymanit, je výstup z komfortní zóny, tj. začít něco dělat a ne jen „komentovat“.

To ale není tak jednoduché. Jaký je rozdíl mezi těmi energiemi?

Je pravda, že z gauče nebo přemítání za stolem velkou změnu neuděláme. Energie chtění je sice velice důležitá, ale hlavním „hybatelem“ je energie záměru. Chtějme být prezidentem, ale pod jednou podmínkou – milujme činnost, která nás k tomu vede. Pokud se nám podaří vyvážit energii chtění a záměru, procentuální šance, že uspějeme, je vysoká.

marian3

„Za racionálními cíli nepůjdeme, dokud v tom nebude zapojeno srdce“

Jak by podle vás měli být „nastaveni“ z hlediska myšlení lidé nejen ve sportu, ale například i v obchodě?

Mám takové přirovnání, že myšlenka musí „otěhotnět“, aby se stala realitou. Racionální pochopení problematiky je velice důležité, ale pokud chybí takzvaná „emoční atraktivita“ daného pochopení, za myšlenkou stejně nejdeme. Pro mě je tedy důležité „myslet srdcem“. Můžeme si to představit na příkladu kouření. Troufnu si říct, že většina kuřáků racionálně chápe, že by neměli kouřit, ale kouřit možná přestanou až v momentě, kdy je zasažena emoce, kdy je to pro daného jedince emočně atraktivní. A to může být buď strachem, nebo láskou. Proto pro některého kuřáka to může být rentgen plic s rakovinovým nálezem nebo dokonce smrt někoho blízkého.

Proslavil jste se díky hokeji, kde jste udělal spousta tvrdé práce. Je ale něco, co jste si přenesl do osobního života?

V žádném případě bych si nechtěl hrát na „mesiáše“. Jdu svou cestou hledání a poznání. Těžím například z vrcholového sportu, kde jsem denně svědkem toho, jak nás porážky mohou aktivovat k lepšímu výkonu. Mnoho úspěšných lidí si zpětně uvědomuje, že svého úspěchu dosáhli hlavně díky prohrám, které překonali. Proto se mi například líbí představa uspořádání konference na toto téma, kde by lidé sdíleli, jak díky neúspěchu došli k úspěchu. Neúspěchy můžeme vnímat jako uzlíky na našich životech, které jsou podhoubím pro to, aby následně přišel úspěch.

„Plno věcí, které se v tom okamžiku zdály jako velká porážka, byly s odstupem času velkým vítězstvím“

To se lehce řekne, hůře udělá…

Nehroutit se pokaždé, když se mi něco nepovede. Z vlastních zkušeností už můžu říct, že plno věcí, které se v daném okamžiku zdály jako velká porážka, byly s odstupem času velkým vítězstvím. Podstatné je, že vás baví to, co děláte. Když vás baví život. A to je podstata všeho. A jak naložíme s časem, který je nám tady na tom světě vyměřen, to je jen a jen naše věc. Snažím se inspirovat lidi, aby brali svůj život a čas do svých rukou, aby nedávali tyto věci do rukou někomu jinému. Vnímám, že každý máme své „vnitřní prostředí“, které na rozdíl od vnějšího dění a událostí můžeme ovlivnit. Vnější dění a okolnosti někdy ovlivnit prostě nemůžeme, ale plno věcí můžeme propásnout jen díky tomu, že si necháme naše vnitřní prostředí a pozornost „odvést“ těmi vnějšími impulzy, které ovlivnit právě nemůžeme. Co ale můžeme stoprocentně ovlivnit, je reakce na tyto vnější podněty.

marian2

Zajímá mě i vaše spolupráce s Jaromírem Jágrem. Jaký máte vztah?

Bylo to pro mě 13 let úžasné inspirativní spolupráce. Potkal jsem díky Jardovi spoustu zajímavých lidí, dostal jsem se do situací, do kterých bych se normálně nedostal. Mohl bych mluvit například o návštěvě v Bílém domě a setkání s Georgem Bushem, o setkání s Tigerem Woodsem nebo o situacích, kdy se Jardovi sportovně nedařilo, o situacích, které musíte řešit, o životních problémech… Velmi obtížně bych hledal jeden bod, jeden okamžik, který by měl charakterizovat naši spolupráci.

Co bylo pro trénink Jardy klíčové?

Především jeho sebepoznání. Jsem zastáncem toho, že vrcholový sportovec má poznat svoje tělo. Podle toho potom individualizujete a přesně sestavujete nejen trénink, ale i jídelníček či regeneraci. Jarda svoje tělo velmi dobře zná a věděl, jaká cvičení ho nejvíce posouvají. Líbilo se mi především kontinuální a komplexní hledání a snaha pracovat s jeho vnitřním prostředím tak, aby bylo co nejlépe nastavené na hru ledního hokeje.

„Pokud v současné době někdo chodí do práce jen kvůli penězům, je nešťastný“

Našel byste nějaké paralely mezi obchodem a vrcholovým sportem, co si obchodníci mohou od sportovců vzít?

Myslím, že jich je celá řada. Dokonce když vyučuji na vysoké škole, mluvím o tzv. „sportovním průmyslu“. Vrcholový sport je o penězích. Troufnu si říci, že ani Olympijské hry by nikdo nepořádal, kdyby na nich nevydělal. To stejné platí i o mistrovství světa ve fotbale/hokeji… Ale jsou i další paralely. Například touha po maximálním výkonu, touha uspět. Ve sportu i byznysu se zabýváme motivací. Vidím ale i negativní styčné plochy jako například podvody, korupce či syndrom vyhoření.

Jak tedy přenést ten váš recept na ostatní?

Slovo „recept“ nemám rád, to patří do lékárny. (smích) Na planetě žije více než 7 miliard lidí a každý člověk je „originál“. Proto si troufnu říci, že univerzální recept na takové věci není. Je to nejen o změně myšlení a změně vnitřního nastavení člověka, ale také o „trefení“ emoce. Protože jsme se již mnohokrát přesvědčili, že sebevětší finanční obnos nám úspěch nezaručí. Myšlení nestačí, je třeba „zasáhnout“ i emoce, které ale netrefíte finančně. Pokud například motivačně trefíte emoci, může se stát, že to vede k neetickému jednání. Daný jedinec chce cíle dosáhnout za každou cenu. Často právě i pomocí neetického jednání. A navíc, pokud v současné době někdo chodí do práce jenom kvůli penězům, tak je z dlouhodobé perspektivy nešťastný. Nikde ale není napsáno, že je to stav neměnný. Mluvím o tzv. „motivačním ekvalizéru“, který má každý z nás nějak nastavený a na kterém je znázorněno, jestli danou činnost děláme více z důvodu emoční vazby, lásky k činnosti/procesu, nebo z důvodu emoční vazby, lásky k cílům/výsledkům. A můj koučink se zabývá tím, jakými impulzy daného člověka můžeme inspirovat k posunu na jeho motivačním ekvalizéru do stavu rovnovážného mezi emoční vazbou k činnosti a emoční vazbou k cíli. Jde o to vytvořit v daném jedinci ohromnou energii chtění, dosáhnout daný cíl, ale pouze pod podmínkou stejné emoční vazby k cestě, která nás tam má dovést.

Kde tedy děláme nejčastěji chybu?

Například u malých dětí děláme chybu, že je motivujeme: „Když dáš gól, dostaneš nové brusle, když namaluješ obrázek, dostaneš čokoládu…“. Tímto přístupem je učíme milovat odměnu – vytváříme tak emoční vazbu k výsledku, ne k samotné činnosti. V okamžiku, kdy totiž odměna není nebo si na ni zvykneme, stává se, že přestáváme činnost dělat. Úspěšné lidi, jako je Jarda nebo Vincent van Gogh, nikdo do činnosti nemotivoval. To, co dělají, je baví, jsou v činnosti seberealizovaní a motivaci vnímají jako sekundární přidanou hodnotu. Chtějme miliony, ale pod podmínkou, že milujeme činnost, která nás k nim má dovést.

Dalším problémem současné doby, který vnímám, je špatně pochopený blahobyt, respektive široká možnost volby, kterou nám umožňuje. Což v minulosti nebylo. Dnes si můžeme vybrat mezi motivací a seberealizací. Seberealizovaný člověk „dojde dál“, protože pracuje s energiemi radosti, zábavy, vášně či dokonce lásky. Tím je nejen úspěšnější z hlediska měřitelných parametrů výkonu, ale hlavně je šťastnější. Všechny filozofické směry píší o lásce jako nejsilnější energii ve vesmíru. Když to repasujeme do současné doby, jsou to právě emoce, které dělají člověka šťastným nebo nešťastným.

Na přípravě článku se podíleli Monika Součková, nezávislá konzultantka v oblasti podpory obchodu a marketingu a konzultantka osobního rozvoje, Oliver Černý, podnikatel, tvůrce kreativních webových stránek a videí, a Petra Vajová redaktorka BusinessAnimals.cz. Za realizaci rozhovoru děkujeme Dáše Černé Gejdošové, podnikatelce, organizátorce Myšlení první ligy a PR manažerce Jana Mühlfeita na Slovensku.

Foto: Archiv Mariana Jelínka

Text: Monika Součková

Hledáte práci v obchodu?

Přes 750 firem u nás hledá denně talenty.

Najděte práci

Žijete obchodem?

Vytvořte si profil a buďte vidět v oboru!

Registrujte se

Komentáře

Plný náhled profilu je zobrazován
na základě členství Business Animals.


Zavřít okno