Čtyři léta za sebou pořádá Miky Škoda výzvový závod po Evropě s cílem projet ve dvojici za 10 dní co nejvíc míst s rozpočtem 2 500 Kč na člověka. Z punkové záležitosti to vytáhl na komunitu 10 000 lidí, pořad na Streamu s 350 000 zhlédnutími a rozhovor v DVTV. „Vloni jsme měli jedny odvážlivce, co stopli letadlo, letos už se létalo hromadně,“ odpovídá tvůrce projektu na otázku, zda-li vnímá, že se ze závodu stává kult. „Soutěžící chodili na soukromá letiště a tak dlouho duli do pilotů, vyzbrojeni historkou o LowCost Race, až jim nakonec chtěli taky pomoct k vítězství.“ V ročníku 2018 chce sdílet hlavně nepovedené pokusy. „Sledovat, jak tady stopne banda letadlo, támhle se holky dostanou na cizí svatbu, je hezké. Ale to byl třeba 12tý pokus, co těch jedenáct předtím, kdy máte chuť s tím seknout? Chci ukazovat realitu, ze které se můžeme inspirovat pro každodenní život.“ Jak takovou vizi zhmotnil v živobytí?

Skaut, který dnes konzultuje firmám jejich podnikatelské strategie a vybudoval závod, o kterém se mluví napříč médii. Jak to jde dohromady?

Vyrůstal jsem a viděl tyhle dva světy, na jedené straně konzum plný emocí v televizi a reklamě, ale ty reálné jaksi chybí, na druhé straně banda trampů běhajících po lese, která ale nedokáže tenhle životní styl „prodat.“ Měl jsem v sobě od každého něco a chtěl jsem být mostem, aby se tyhle dva světy od sebe učily. Závod, kde 10 dní stopuješ po Evropě s bandou lidí, plníš výzvy a pak se vrátíš do své práce jako učitelka nebo ajťák, tohle splňuje. Chtěli jsme lidem zprostředkovat zážitkové cestování, které je trendy, ale zároveň o hodně neobvyklejší než obyčejná dovolená. Je totiž fajn mít možnost si něco zaplatit, ale pokud chceš něco zažít, musíš přidat i něco ze sebe.

Závod začal jako punk pro lidi smýšlející podobně jako ty, letos už jsem vás zastihla s vlastní show na Streamu. Vnímáš, že se ti daří vizi plnit? 

Daří, hlavně s vývojem a zkvalitňováním závodu získáváme větší zájem veřejnosti. První dva roky byly spíš pro lidi v našem okruhu, třetí ročník jsme zaznamenali větší zájem médií. Přihlášky začaly chodit i mimo okruh „alternativních“ cestovatelů, hlásil se nám dokonce miliardář a několik modelek, kteří si mohli zaplatit all inclusive dovolené. Prahli ale po zážitcích, které tě změní.

Třetí ročník byl tedy přelomový. Jak jsi hobby přetvořil v byznys?

Za tím je velká spousta dní a měsíců mých myšlenkových pochodů. 🙂 Projekt jsem nezakládal s myšlenkou „něco z něj mít,“ v té době mi vydělávala teambuildingová agentura, kde jsem zaměstnával i spolužáky po škole. Věděl jsem, že takový závod chci založit, business model jsem v něm ale zatím neviděl. V průběhu prvních dvou ročníků jsem potenciál objevil. Zároveň nedávalo smysl dál pořádat paintballové zápasy pro firmy. Teambuildingovou agenturu jsem tedy prodal a vrhl se do LowCost Race na plný úvazek. Postupně jsem do týmu přibral čtyři lidi na dobrovolné bázi, jsou to profíci často na vysokých postech (dnes je jich patnáct, pozn. red.), a začal hledat potenciální příjmy, protože projekt byl v prvních dvou ročnících prodělečný.

Jaké nástroje jsi zvolil, abys projekt financoval?

Osvědčilo se nám jít cestou sponzorů, kteří mají na takové akci prostor se velmi přirozeně zviditelnit, účastníkům v něčem pomoct nebo je na cestu vybavit. Velmi dobře do závodu zapadly značky jako Decathlon a různé outdoorové oblečení. Vhodným partnerem byla Metaxa, která se s námi podílela i na komunikaci formou welcome drinků na přednáškách během roku.

Co nezafungovalo? Kde jsi při financování šlápl vedle?

Lekcí byl crowdfunding, ten nám nezafungoval vůbec. Lidé přispívají na crowdfunding proto, že chtějí, aby vzniklo něco, co by bez společné sbírky nevzniklo nebo vzniklo jen stěží. My jsme závod už dva roky za sebou udělali, takže bylo poměrně jasné, že jej uděláme potřetí. Potřebovali jsme se jen najít způsob, jak zaplatit náš čas. Zároveň ani se všemi sponzory jsme nenašli společnou řeč. Někteří např. z potravinářského průmyslu se nedokázali ztotožnit s myšlenkou závodu a natvrdo nám tlačili své produkty, ač to vůbec nepasovalo.

Jaká podnikatelská poučení ti třetí ročník dal?

Hlavním poučením je, že pokud chceme dál plnit a rozšiřovat vizi projektu, potřebujeme se profesionalizovat. Potřebujeme projektu věnovat hodně času, a ten čas si musíme nechat zaplatit. Dlouhodobě to jinak dělat nejde, abychom nevyhořeli. Pro rok 2018 chystáme profi appku, která účastníkům v závodu pomůže. Letos nahrávali přes rozhraní natočené materiály, ale nemělo to vychytané mouchy, takže třeba jeden den nám aplikace spadla a já ani tým jsme nespali, protože jsme neměli materiál na sestříhání pro Stream.

Jak se ti povedlo dostat závod na internetovou televizi Stream?

Bylo to jednoduché, trvalo to jen rok. (smích) Pohnutka za Streamem byla jasná, kdybychom videa našich účastníků sdíleli na YouTube, šířila by se zase jen tou naší komunitou – a já se chtěl dostat k širšímu publiku. Jenže jsem tam přišel fakticky bez nápadu s naivní představou, že to vymyslí za nás. Takže napoprvé spolupráce nevyšla, ale na příští rok jsme přišli připravení a nabídli jim koncept sestřihu toho nejlepšího z každého dne. Takové televizní noviny. To se jim líbilo a zapadalo do konceptu, kdy chtěli zkusit pořad s jinou frekvencí, než mívají. Většina věcí na Streamu vychází jednou týdně, my jsme „vysílali“ denně.

Jak tu spolupráci ohodnotil Stream, pustí vás na „obrazovky“ i letos?

Za ně to byl projekt úspěšný a pro nás, když přivřu oči nad kvalitou některých videí, které jsme kolikrát stříhali do noci, také. Získali jsme nové fanoušky i nové „hejtry.“ Do příštího roku se každopádně chceme profesionalizovat, aby naše výstupy byly co nejlepší. Chci sdílet nejen úspěchy, ale i neúspěchy účastníků, aby divák neviděl jen partu supermanů, co skáčou ze střechy a stopují letadla, ale viděl tu dřinu za tím, kdy se jim to třeba jedenáctkrát nepovedlo a už už to vzdávají.

„Člověk má mnohem víc co dát než jen peníze.“

Co všechno takový závod vyžaduje z hlediska času a práce týmu?

Pracujeme na tom celý rok. S přípravou ročníku 2018 jsme začali hned po skončení toho předchozího, odpočívali jsme snad jenom 2 týdny. 🙂 Čistě organizační část trvá jen něco přes dva měsíce. Jde o tvorbu výzev a checkpointů, tj. míst, jejichž projetím získávají týmy na cestách body, tvorbu obsahové komunikace a samozřejmě těch 10 dní závodu, kdy jsi neustále k dispozici. Zbylou část roku zabere marketing, PR, web, administrativní a právní záležitosti, semináře a přidružené projekty.

Checkpointy určujete jak? Jsou to místa, která máš projetá?

Velkou část ano, Evropu mám hodně projetou. Tipy nám dávají účastníci minulých ročníků, cestovatelé. Některé jsou naprosto mainstreamové jako Eiffelovka, většinou se ale snažíme účastníky dostat na místa, která nejsou tak populární a na která by se jinak nepovívali, protože se o nich na Tripadvisoru nedočtou. Mohou to být města, vesnice, přírodní památky, vrcholky hor. Letos jsme měli třítisícovku v Alpách, není to ale povinné. Checkpointů je dohromady čtyřicet a reálné je během závodu zvládnout deset až patnáct. Můžeš si vybrat, jestli tě láká spíš sever nebo jih Evropy podle toho, jaké chceš navštívit.

Co je cílem závodu?

Během třetího ročníku jsme rozdělili závod do dvou skupin. Jedna soutěží na čas, druhá si prostě projíždí místa a zvládá výzvy. Cílem je nasbírat co nejvíc bodů, které získáváš za návštěvu checpkpointů a plnění výzev. Těmi se snažíme přidat zážitkům na intenzitě, nahecovat účastníky do něčeho místního. Může to být ochutnat divnou kombinaci chutí, např. v Polsku museli naši lidi pít teplé pivo, protože je to místním zvykem. Jinde je třeba dostat se na svatbu, stopnout letadlo, nechat se potetovat, 24 hodin na všechno kývat, dostat se do médií, vsadit v Monte Carlu všechny zbývající peníze na červenou nebo stát se milionářem.

Splnil někdo výzvu „stát se milionářem“ během závodu?

Dařilo se to různými kreativnímu způsoby. Někdo se pokoušel za milionáře vdát, jiný obepsal kamarády, aby mu naposílali peníze na účet tak, že to v součtu dalo milion. 🙂

„Nejde o to šetřit, stačí neplýtvat.“

Jak to je s penězi, ubytováním a jídlem?

Na cestu dostanou účastníci 2 500 Kč a za každou utracenou korunu se body strhávají. Pravda je, že velká většina si daleko víc peněz vydělá, třeba hraním na ulici, a s těmi penězi mohou naložit jak je libo. Nejde o to šetřit, stačí neplýtvat. Nechceme vzbuzovat pocit, že vyhrává ten, kdo nejvíc šetří, naším cílem je v lidech probudit uvědomění, že zaplatit se dá jinak než penězi. Příběhem, drobnou radostí, tím, že někomu zlepšíš den. Člověk má mnohem víc co dát než peníze. Otvírá to komunikaci a sbližuje lidi. Navíc díky LowCost Race nejsi jen anonymní týpek co chce střechu nad hlavou, ale nadšený soutěžící, máš za sebou příběh, značku, nadšení. Pak se stane, že řidič tě zaveze místo 10 km klidně dvě stě.

Není ti líto, že oni soutěží, a ty sedíš v Praze u počítače a vše jen sleduješ?

Čím dál víc. 🙂 Ta vnější motivace, kterou jim dáváme skrz výzvy i videa pro Stream je neskutečně hecující, něco podobného jsem letos zažil na mistrovství ČR v autostopu. Takže samozřejmě bych se rád účastnil, ale já si ty výzvy najdu jinde. Letos nás chci znovu dostat na Stream a začít dělat LowCost Race pro firmy. Stejně tak plánujeme výzvy pro sledující, abychom ukázali, že nemusí jezdit tisíce kilometrů daleko. Odvážnou výzvu podniknou i v kanceláři. A ta poslední novinka je, že chceme rozjet závod i v zahraničí. Plánujeme nyní Polsko, Slovensko a Německo se společným zakončením v Praze. To mě na nějakou dobu zabaví.

Foto: archív Mikyho Škody a LowCost Race