27. Listopad 2018
Katarína jako obchodnice září ve světě IT, kde se moc žen nepohybuje. Svým přístupem a znalostmi si získala respekt leckterých odborníků. Kromě prodeje chytrého marketingového řešení pro e-shopy se vrhla i na relaxaci těla a duše v podobě šumivých kuliček do koupele a založila společnost s názvem Lora. S jejími produkty se teď můžete setkat v některých známých hotelech v Čechách a na Slovensku a s ní osobně na několika našich Meetupech.
Katarína je velice drobná žena, která ale překypuje obrovskou energií. Tou vás dokáže nakopnout k tomu, abyste i vy se svým životem něco udělali. Vyzpovídala jsem ji v restauraci nad mísou horké polévky Pho.
Kdo je Katarína Vavríková?
Popsala bych se jako žena, která má už od mala velké ambice a cíle a ty si chce splnit. Za to, kde jsem nejspíš vděčím tomu, že jsem se nikdy nebála říct svůj názor. Od čtrnácti let jsem cestovala a žila kvůli výuce angličtiny v rodinách mimo domov, na čas jsem zakotvila i v Americe, kde jsem maturovala, takže jsem musela být velmi rychle samostatná a umět formulovat svá přání a potřeby. A to mě tvarovalo do člověka, kterým jsem teď.
Kdo tě inspiruje?
Inspiruje mě hodně lidí. Myslím si, že od každého člověka si umíme vzít něco dobrého, co nás posune někam dopředu. Ale určitě v první řadě je to moje máma. Je to ženská, která šla do cizího města, začínala jak se říká od píky a vypracovala se velmi vysoko.
Kdo tě inspiruje v současnosti v obchodu?
Nejsou to žádá velká jména, která znají čtenáři Bussiness Animals. Mě většinou inspirují obyčejní obchodníci, kteří jsou dobří v tom, co dělají a snaží se to navíc dělat trochu jinak než ostatní. Prostě lidé, kteří milují svoji práci a dělají ji jak nejlíp umí.
Jsi zakladatelka společnosti Lora, která chce pozvednout koupání na úplně jinou úroveň. Snaží se mu dodat klid a relaxaci, kterou my všichni životě hledáme. Jak jsi na to přišla a co byl ten impuls? Jaké to bylo před první kuličkou?
Moje podnikání mělo tři fáze. První fáze začala, když jsem jednoho dne přišla domů a při jednom rozhovoru s mým obchodním parterem se nám zdálo, že celý ten dnešní svět je strašně uspěchaný. Každý se těší na to, jak se zavře ve svém bytě a udělá si pohodu. Ale málokdy se to opravdu stane – maminky honem vaří, uklízí, ostatní si třeba sednou s počítačem a dodělávají práci, kterou nestihli apod. Nikdo si opravdu neudělá chvilku pro sebe. A to byl první impuls. Že nikdo nehýčká to tělo, na které se potřebuje další den stoprocentně spolehnout. Sama ale vím, že času není nazbyt, tak jsem chtěla přijít s něčím, co vytvoří pohodu a relaxaci, která se dá zažít v lázních.
Další skok v podnikání přišel tehdy, kdy jsem po nějakou dobu svého bakaláře pracovala na part-time v hoteliérství a viděla jsem, že konkurenceschopnost hotelů je vcelku nízká. Lidé si je vybírají podle lokality a ceny, ale málokdy kvůli zážitku nebo péči a mě napadlo, že kdyby místo čokoládky na polštář dostal zákazník něco, co ještě zintezivní jeho zážitek, měl by hotel konkurenční výhodu (ať už si host užije vanu v hotelu nebo si kuličku vezme s sebou jako dárek).
Ten třetí posun bylo to neustálé rozšiřování podnikání, kdy jsme začali kuličky nabízet i společnostem jako typ dárku pro jejich klienty. Při jedné akci jsme se zamýšleli, jak obdarovat klienta něčím, co ho opravdu překvapí, protože flashka nebo diář mi nepřišly dostatečně atraktivní. A tam vznikl nápad poskytnout balíček kuliček s logem na přání firmy, která je posílá svým klientům.
Takže sis vymyslela kuličku do koupele a co dál?
Předcházelo tomu asi půl roku práce. Bylo to zajímavé období mého života. Nejdřív jsem musela sehnat nějakého dodavatele. Protože vyrobit si takové kuličky a v tom objemu, ve kterém jsme zamýšleli, bylo náročné a celkově podmínky v Čechách nepřály tomu, abychom jsem si tu založili vlastní fabriku. Ať z časových nebo z finančních důvodů. Takže jsem se vrhla na variantu shánění nějakého dodavatele, a to se bavíme o měsíci až dvou práce, kdy jsme ho vybírali, komunikovali s ním, dokud jsme společně nevyšperkovali kuličku a pak jsme zase měsíce trávili na řešení obalu. Dodavatelka je ze zahraničí, tak tam jsme bojovali i s časovým posunem, ale nakonec jsme to celkem dobře zvládli.
S čím jste se nejvíc potýkali, když jste začali?
Moje preference a vize byla taková, že jsem se postavila do role toho zákazníka a představila si, co bych doma chtěla mít já. Jsem člověk, který je celkem založený na organických věcech a nerad do sebe cpe chemii a celkově s ní i nerada pracuji, takže jsem to nechtěla nabízet ani svým klientům. Navíc chci, aby si kuličky mohly užívat i děti.
Přemýšlela jsem také prakticky a vím, že bych rozhodně nechtěla po čtvrthodinové lázni stejný čas drhnout vanu, proto jsem upustila od barev a zvolila cestu ručně vyráběných, organických kuliček bez konzervačních látek.
Co se dělo, když přišla první várka kuliček? Jaký byl byznys model?
Velká radost. (smích). V mém případě to bylo ještě trochu komplikovanější, protože jsem byla stále zaměstnaná, takže jsem to musela nějak skloubit i se svou prací, kterou jsem nechtěla opouštět. Byznys model byl takový, že jsem věděla, že se nemůžu zaměřovat na B2C market, protože si každá objednávka žádá nějaký čas a je nutné vybudování vztahu se spotřebiteli. Potřebujete na to dostatek času a já ho prostě neměla. Takže jsem se musela otočit na tu druhou stranu a to je vlastně B2B. A tak jsem se rozhodla spojit s hotely. Začalo to typickým navoláváním, kdy jsme si vyfiltrovali hotely, které mají vany, protože to je základ. Neřešili jsme, jestli malý nebo velký hotel, prostě jsme věděli, že se chceme někam dostat, to byl náš cíl.
A jak teď pokračujete dál?
Pokračujeme v oslovování dalších hotelů, protože spolupráce se mi zdá být velmi slibná. Jsou nadšeni, že zvedáme úroveň jejich služeb. A pokud je to přesně ten win win, tak myslím, že tehdy je to ta správná spolupráce pro obě strany. Hotely to ale nekončí. Mám objednávky na firemní dárky a připravuji speciální řadu kuliček pro děti.
Také jsem začala spolupracovat s Fair Venture a domluvili jste se, že část výdělku z prodeje kuliček poputuje přímo organizaci Spolu dětem na podporu těch dětí, které odcházejí z dětských domovů, protože si vůbec nedokážu představit, jak musí být pro ně těžké postavit se na vlastní nohy. No a ještě bych zmínila, že se Lora začala prodávat na různých e-shopech s kosmetikou a dárky.
Jaké to je, být žena obchodnice a tlačit svůj vlastní produkt?
Je to výzva. Setkávám se s různými reakcemi. Myslím si, že to není ještě v českém businessu tak typické, že nějaká Slovenka si tady v mém věku zakládá novou společnost, proto si takhle vysvětluji některé ty pohledy lidí. Ale já si z toho nic nedělám. Vím, že si jdu za tím, co chci, za tou vizí, kterou mám v hlavě. Měla jsem to štěstí, že jsem obklopená úžasnými lidmi, kteří mi pomáhají v tom, co dělám, takže já si nemůžu stěžovat na to, že by tu byly nějaký překážky. Spíš, jak jsem říkala, pocházím ze Slovenska, takže založení společnosti bylo administrativně náročnější.
Měla jsi nějaký fuck-up?
Je to až zvláštní, ale nic mě nenapadá. Asi jsem víc opatrná a dávám si na hodně věcí pozor. Protože jsem v tom sama, nemám žádného investora, a možná je to i tím, že si dvakrát ověřím nějakou věc, než do ní vstoupím. Ale musím zaklepat, že se mi žádný fuck-up nestal.
Říkala jsi, že jsi obchodník a že teď vedeš i sales tým. Co tě na práci baví?
To, že každý den přijdu do práce a čeká mě tam něco jiného. Je to nevšednost těch dní a to, že to není osm hodin za počítačem, ale dvě hodiny na schůzce, pak utíkám jinam, pak mám zase dvě hodiny interní meeting… Ta různorodost mě baví.
Co tě naopak na práci obchodníka nebaví?
No to je jasný. Administrativa. Ta snad nebaví nikoho 🙂
Když přijdeš do práce a nechce se ti mluvit, co tě nakopne, co ti pomáhá?
Začít volat. Je to to nejlepší, co může člověk udělat. Druhý telefonát totiž může být ten, kdy uslyšíte skvělého člověka, který vás nabije super energií, protože dělá byznys co nadchne i mě samotnou. Takže moje nejlepší rada na to, co dělat, když se mi nic nechce, je hned začít pracovat. A stále je to o tom, co máme v hlavě. Jsme to, na co myslíme, takže kdybychom se dále vyžívali v té nechuti k práci, tak celý den zůstaneme znechucení. A když opravdu nejsem efektivní? Jdu se projít. Protože si myslím, že změnit prostředí, vyvětrat hlavu a přijít na jiné myšlenky, koupit cestou dobrou kávu, to mi pomáhá.
Bereš si osobně, když jsou na tebe klienti nepříjemní?
Myslím si, že si to žádný obchodník nemůže brát osobně. Ano, stalo se mi, že zákazník je arogantní, tak telefonát rychle ukončím s tím, že si zavoláme jindy. Na začátku to bývalo nepříjemné ale pak jsem si řekla, že každý máme někdy špatný den. Mnohokrát se paradoxně stalo, že člověk, který na mě byl takto arogantní, tak za týden úplně otočil a nakonec se stal jedním z klientů.
Myslíš si, že fakt, že jsi žena ti v obchodu pomáhá?
Neřekla bych. A v IT to funguje vlastně naopak. Musela jsem dvojnásobně dokázat, že produktu rozumím. Stávalo se mi totiž na schůzkách ve velkých firmách, že se ptali, zda jsem přišla sama, nebo čekáme ještě na mého kolegu. Na tyhle reakce jsem si zvykla. Stačilo ale, abychom začali řešit, co firma potřebuje a jaký problém jim mohu vyřešit, a pak už se mnou komunikovali jako se sobě rovnou.
Baví tě, že v obchodu nejsou hranice toho, co člověk může dokázat. Na co se teď těšíš?
Je toho víc, ale potěšil mě zájem zahraničních hotelů, takže s nimi rozjíždíme kolečka jednání a pak připravuji speciální balíček pro řetězec tady v Čechách, který prodává kosmetiku a drogerii.
Pokud tedy ještě přemýšlíte o originálním dárku pro kolegy, přátele nebo rodinu, můžete vyzkoušet Loru. Katarína nás navnadila a kuličkami obdarovala, takže jsme teď tak vyrelaxovaní, že i ty Vánoce zvládneme s úsměvem.
