Je lepší shořet, než vyhořet – braňte se syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření neboli burnout. Psychický stav naprostého vyčerpání. Pocity beznaděje, bezmoci. Žádný pocit radosti ze života. Stav, kdy už nemůžete dál. Zdravotní problémy. To je jen malý nástin toho, co je se syndromem vyhoření spojeno. Syndrom vyhoření během pracovní kariéry postihuje čtvrtinu pracujících, podle výzkumů společnosti Commservis.com jej prožila v poslední době více jak polovina českých manažerů. Jak jste na tom Vy, hrozí Vám také?

Nemoc manažerů?

Byť podle výzkumů postihuje syndrom vyhoření hlavně manažery, setkat se s ním může naprosto kdokoliv. Týká se jak mužů, tak žen a nejvíce ohroženou skupinou jsou pak lidé, kteří pracují s dalšími lidmi nebo fungují jako tzv. pomáhající profese. Kromě zmíněných manažerů se jedná například o zdravotnický personál, pečovatele, učitele, psychology, sociální pracovníky, ale i prodavače, telefonní operátory, policisty, hasiče nebo třeba právníky. Syndrom vyhoření však může poskytnout i stereotypně pracující zaměstnance, jako například řidiče, pracovníky na linkách v továrnách apod.

Syndrom vyhoření však nemusí souviset jen s prací, ale vyhořet můžete také v partnerských vztazích, postihuje například i maminky na mateřské dovolené nebo lidi starající se o osobu blízkou.

Propastný rozdíl mezi představou a realitou

Jako první popsal syndrom vyhoření v roce 1974 americký psychoanalytik Herbert J. Freudenberg. Dle něj jsou nejvíce ohrožení pracovití, schopní lidé, kteří jsou ochotní a nastupují do práce s velkými představami, cíly a nadšením. Čím větší je rozdíl mezi představami a realitou, tím horší důsledky syndrom vyhoření má.

 Příčiny syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření může mít celou řadu příčin. Z vnitřních příčin se jedná především o nadprůměrné pracovní nasazení, perfekcionalismus, přílišnou kritičnost, nereálné vize a představy, přecitlivělost či přehnaný nárok na svou dokonalost. Z vnějších vlivů pak může být syndrom vyhoření způsobován nedostatkem prostoru pro osobní potřeby, přetížením, špatnou organizací práce, neustálým řešením problémů, špatným kolektivem, arogancí nadřízených či nedostatečným finančním ohodnocením. V osobním životě se pak může jednat o rodinné či finanční problémy, osamocenost či úmrtí.

Jak ho rozpoznat?

Syndrom vyhoření rozpoznáte poměrně snadno, a to změnou Vašich nálad a chování. Projevuje se sklíčeností, negativismem, agresí, vztekem, sklíčeností, uzavřeností, nenávistí k určitým lidem, nesoustředěností, spory na pracovišti, omezením kontaktů s kolegy, nechutí k práci, ztrátou nadšení, neschopností organizace práce, četností chyb či chaotickým plněním úkolů. Po zdravotní stránce pak můžete pozorovat neustálou únavu, vyčerpanost, psychickou nestabilitu, bolesti hlavy, nechuť k jídlu nebo naopak přejídání, problémy se spaním, srdeční arytmii, vyšší krevní tlak, svalové napětí, problémy s dechem či deprese.

 Pět fází vedoucích k vyhoření

K syndromu vyhoření nedojde ze dne na den, ale jedná se o dlouhodobý postupný proces, u kterého lze pozorovat pět fází. První fází je fáze nadšení, kdy budete překypovat nadšením a elánem a budete schopni pro práci obětovat vše. Jakmile začne prvotní nadšení opadat, ocitnete se ve fázi stagnace. Fáze frustrace už s sebou přináší pochybnosti nad smyslem toho, co děláte a ve chvíli, kdy začnete vykonávat jen ty nejnutnější povinnosti, se přesouváte do fáze apatie. Posledním stádiem je pak již samotná fáze vyhoření, kdy jste emocionálně i fyzicky vyčerpaní a bez chuti do čehokoliv.

 Kudy vede cesta ven?

V první řadě je nutné uvědomit si, že jste do toho spadli po hlavě a začít problém řešit. Promluvte si o svých problémech se svými blízkými, naplánujte si volnočasové aktivity, při kterých si „vyčistíte“ hlavu, stanovte si priority, nemyslete doma na práci a odměňujte se maličkostmi. Nejste-li schopni pomoci si sami, vyhledejte pomoc odborníků – terapeutů, psychoanalytiků či psychiatrů. Nejvíce nápomocná u syndromu vyhoření bývá kognitivně-behaviorální terapie, jež se specializuje na chování, komunikaci a vztahy mezi lidmi.

 Myslete na sebe, ještě než vyhoříte

Jako u všeho, i u syndromu vyhoření je důležitá prevence. Vyhraďte si každý den alespoň chvíli pro sebe, užívejte si sami sebe, udržujte vztahy s Vašimi blízkými a dobrými přáteli, odpočívejte, relaxujte, hýbejte se. Stanovte si Vaše hranice, nepřetěžujte se a naučte se říkat NE. Myslete sami na sebe a nedovolte okolí, aby Vás zničilo…