Jan Mühlfeit: „Buď se vzdáte, nebo se tzv. zabejčíte, makáte dál a vyhrajete“

 |  Články  |  Rozhovory  |  Petra Vajová  |  29 232x přečteno

Globální stratég, kouč a mentor, který 22 let působil v nejvyšším vedení Microsoftu a je držitelem mnoha ocenění. Má lidem rozhodně co předat, ať už jsou to zkušenosti pracovní nebo životní. Není totiž mnoho takových lidí, kteří by vám otevřeli oči a ukázali vám úplně jinou cestu, než kterou vám celé roky podsouvá společnost nebo okolí. Jaký pohled má jeden ze tří spíkrů konference Myšlení první ligy na život člověka a jeho snahu stát se úspěšným?

muhlfeit1

  • Jan Mühlfeit, 54 let
  • Globální stratég, kouč a mentor
  • 22 let působil v nejvyšším vedení Microsoftu
  • Když přemýšlel, co bude dělat, až odejde z Microsoftu, v hlavě měl dvě firmy: LinkedIn a Twitter
  • Jeho práci Microsoft ocenil v roce 1994 udělením prestižního vyznamenání „Presidential Award for Excellence“
  • Stále podporuje řadu charitativních projektů, mezi něž patří například „Počítače proti bariérám“, společná iniciativa Microsoftu Česká republika a českých nevládních organizací
  • V životě ho ovlivnilo mnoho knih, nejvíce kniha „Jak změříte svůj život“ od Claytona Christensena

Pokud chce být člověk na světě nejlepší, tak musí s těmi nejlepšími spolupracovat

Honzo, 4. června se vystoupíte na konferenci Myšlení první ligy. Mě zajímá, co se vám pod pojmem asociuje?

Jak už jsem řekl několikrát, každý z nás je vlastně generálním ředitelem svého myšlení, protože myšlení je jediná věc, nad kterou máme stoprocentní moc. A princip myšlení první ligy říká tohle: Když si myslíte, že patříte do první ligy, ať už jste ve sportu, byznysu, umění, politice, tak většinu času tu první ligu hrajete, možná občas padnete do druhé, ale vaše myšlení první ligy vás opět vrátí do první ligy, to znamená mezi ty nejlepší. Pokud si myslíte, že patříte do divize, skončíte v okresním přeboru.

mysleni300x300_Banas

Takže tím chcete říct, že pokud má být člověk úspěšný, musí patřit mezi ty nejlepší?

Mě Bill Gates vždycky vychovával v tom, že když si nejsem na 2 % nebo na 5 % jistý, jestli člověka mám do Microsoftu vzít nebo ne, tak rozhodnutí je ne. A vždycky říkal, že „áčka“ přitahují „áčka“ a nejlepší lidi přitahují nejlepší lidi, ale „béčka“ přitahují „céčka“, tudíž ti vybudují „céčkovou“ organizaci. A to není jenom špatné pro ta „béčka“, „céčka“, to je špatné i pro ta „áčka“, protože „áčka“ si začnou myslet, že „béčko“ je vlastně standard organizace. Jinými slovy, pokud chce být člověk na světě nejlepší, tak musí s těmi nejlepšími spolupracovat. Všechno ostatní je pro mě prostě ztráta času. Lidi často namítají: Ale přece všichni lidi nejsou „áčka“. Nejsou, ale vy musíte hledat lidi s „áčkovým“ potenciálem, to znamená lidi, kteří mají energii, mají inspiraci a mají nějaký vnitřní motor. To je to myšlení první ligy.

Ukažme si to na konkrétních příkladech.

Dám pár příkladů. Já a můj kamarád David Svoboda, který vyhrál pětiboj na olympiádě v Londýně, jsme se nedávno potkali. Ptal jsem se, jak to bude v Brazílii? A on: „No, vyhraju! Ještě nevím jak, ale vyhraju.“ Tak to je myšlení první ligy. To stejné Katka Neumannová, když se v roce 2006 běžel ten poslední závod její kariéry, tak prohrávala o 3,2 sekundy kilometr před cílem, ale to myšlení první ligy ji vyburcovalo. Když jsem se jí ptal, o čem tehdy přemýšlela, protože byla třetí a ztrácela opravdu 3 sekundy za Ruskou a Ukrajinkou. A odpověděla: „Přemýšlela jsem, jak udržím to třetí místo.“ A to bylo to myšlení divize, které se o ni pokoušelo. Ale v momentě se to otočilo zpátky do myšlení první ligy a ona říká: „Prostě jsem si uvědomila, že je to poslední závod, poslední šance, čeká tam moje dcera…“ A ve videu na Youtube je vidět, že začne bruslit z úzka, zrychlila své tempo a celé to vyhrála. To není výhra fyzických sil člověka, ale výhra mentální.

muhlfeit3

Přes dvě desetiletí zkušeností předává Jan prostřednictvím seminářů, rozhovorů a dalších akcí

Jen vy rozhodujete, jak zareagujete na cokoliv, co se vám v životě stane

Takže jde o to nastavit se mentálně?

Ano, i Viktor Frankl, který byl jeden z nejvýznamnějších psychiatrů vůbec a přežil řadu koncentračních táborů, říkal, že když máme smysl života, přežijeme cokoliv. A to myšlení první ligy je právě o tom smyslu života. Protože cokoliv se vám v životě stane, je to stimul a mezi ním a vaší reakcí leží velká věc, které se říká svoboda volby. To znamená, že rozhodujete vy, jak na to zareagujete. Buď se vzdáte, nebo se „zabejčíte“, makáte dál a vyhrajete to. Já jsem nedávno koučoval jednu paní, která byla kdysi stříbrná na olympiádě v maratonu. Já říkám: „Kteří lidé vyhráli?“ A ona: „ Ti, kteří chtěli vyhrát víc než ostatní.“ A přesně o tom to je.

Na vašem webu jsem si přečetla, že pracujete s energiemi. O čem konkrétně to je?

Tak to musíme jít zpátky do starého Řecka, protože ve starém Řecku se říkalo kalokagathia, což znamená, že člověk pracuje se čtyřmi energiemi – 1) fyzickou, to je to, co jíme, jak spíme, jak cvičíme, jak odpočíváme; 2) emocionální, to je, jak kontrolujeme své emoce, jak se chováme k ostatním, navazujeme sociální kontakty; 3) mentální, ta je hodně o tom, jak se dovedeme soustředit, být v přítomném okamžiku a konečně 4) spirituální, ta je o tom, jak moc jsme inspirovaní. Protože on je velký rozdíl mezi motivací a inspirací. Inspirace znamená „in spirit“, to znamená v duši. A právě inspirace dokáže vytvořit emoční pouto na celý život.

Jak můžu jako obyčejný smrtelník s těmito energiemi pracovat?

Je několik principů, které se bohužel dnes potlačují. Nás nezabíjí stres, ale to, že se stresem neumíme pracovat. Když jdeme do fitness, tak jsou naše svaly zbavené stresu, ale samozřejmě rostou. Pak si odpočineme a dáme si druhý den nebo třeba za týden ještě víc a ještě víc a svaly se takto posilují. Takto už ale nepracujeme s těmi mentálními a spirituálními svaly. V minulosti byli lidé zvyklí lovit – odpočinout si – lovit – odpočinout si. My jsme zvyklí žít v periodách. Dnes člověk loví – loví – loví a pak přichází deprese, syndrom vyhoření, protože to najednou všechno bouchne. Takže to je první věc, energeticky je dobré se přetáhnout, ale pak si odpočnout. Ale musíme dát odpočívat všem těm svalům, ne jenom těm fyzickým.

Život není běh na dlouhou trať, je to série sprintů, které musíme proložit odpočinkem

Takže málo odpočíváme.

A pořád něco musíme. Život není běh na dlouhou trať, je to série sprintů, takže musíme vysprintovat – odpočinout si – vysprintovat. Tedy soustředit se na ty důležité věci. Další zásadní věc je, že u každé té energie si musíme vybudovat pozitivní návyk, protože člověk je uzlíčkem návyků. 90 % věcí, které děláme, jsou naše návyky. Takže když mluvím o fyzické stránce, například Mühlfeit, tedy já, se ráno vzbudím, od 12 let každý den běhám nebo teď chodím s hůlkami. Mám další rituály typu jóga, meditace, tai-chi atd. Do života je třeba zařadit rituály, které vám umožňují energii spotřebovat efektivním způsobem, ale na druhou stranu ji pak rychle obnovíte.

Proč vás jako vrcholného manažera takové téma zajímá, když je top byznys světa zaměřen na výsledky, výkon a čísla… A najednou energie.

V knížce Pozitivní leadership, hovořím o čtyřech P pozitivního leadershipu:

  1. positive people – je potřeba vsadit na silné stránky lidí, odemknout jejich potenciál;
  2. positive purpose – pozitivní smysl (života), který je nutné najít, protože jakmile ho najdete, jedině tehdy žijete svůj autentický život, je to průsečík tří kruhů – silné stránky, to, co nás přivádí do nadšení, do „flow“, a třetí kruh jsou osobní hodnoty;
  3. positive proces – práce s energiemi, kde se spotřebované energie obnoví;
  4. positive place – aby štěstí a úspěch byly v rovnováze, protože se lidé často ptají, jaká cesta vede ke štěstí. Ke štěstí nevede žádná cesta, protože štěstí je cesta. To mi trvalo 50 let, než jsem tohle pochopil, že štěstí není jeden bod na časové ose, ale je to potěšení, které prožíváte během života a prožíváte ho tím víc, čím víc odemykáte svůj potenciál a využíváte energii, která ve vás je.

Vidíte, že v těch čtyřech P by někde mělo být to páté P a to je performance, což znamená výkon, ale to tam není. Není to tam z toho důvodu, že když dodržíte ta čtyři P, tak ten výkon přijde automaticky a takto jsem to měl i já v byznys kariéře.

22 let korporátu v jedné firmě, to chce pevné nervy. Co vás hnalo dál?

Samozřejmě jsem uvažoval, že zhruba po 20 letech budu dělat něco jiného. Pořád jsem ale přemýšlel, jestli to změním nebo ne a pak se staly dvě věci. Jeff Raikes, který je můj mentor, dlouhou dobu pracoval pro Billa Gatese a šest let dělal šéfa Gatesovy nadace, měl se mnou telefonní rozhovor a ptal se: „Myslím, že už jsi ready odejít z Microsoftu, podle toho, co jsi říkal.“ A povídal mi: „Přečti si knihu Jak změříte svůj život od Claytona Christensena, kde se píše: „Na smrtelné posteli se Pán Bůh nebude ptát na to, kolik jste vydělávali, kolik jste vydělali firmě, kolikrát jste byly vdané nebo byli ženatí, ale bude se ptát na to, jestli jste využili svůj život, svůj potenciál a jestli jste pomohli ostatním udělat to stejné.“

Mě ovlivnilo pár knih, ale tahle mě ovlivnila hodně. Do toho také přišla smutná událost, že mi zemřel táta, a to byl pro mě signál. Tato událost byla spouštěčem toho, že jsem skončil v Microsoftu. Já jsem měl být profesionální tenisový trenér, už jsem měl přihlášku na FTVS, ale táta mě v roce 1981 přemluvil, abych šel dělat počítače, což mě taky bavilo. A pak táta umíral a já jsem s ním byl téměř až do konce a to byl signál, že teď je doba jít a začít něco jiného, že je nějaký poločas, předěl, čas rozpadu. To rozhodnutí jsem udělal během několika málo hodin, pak jsem to řekl vedení Microsoftu a odešel.

muhlfeit2

Jan na přednášce Odemkni svůj potenciál s Dášou Černou Gejdošovou, jednatelkou slovenské pobočky Ženy s.r.o. a PR Jana Mühlfeita.

Myslel jsem si, že všichni lidé přemýšlí stejně jako já, což je úplný nesmysl

Dnes pracujete s lidmi, s jejich potenciálem, silnými stránkami, ale sám jste si musel lecčím projít. Co byly vaše slabé stránky?

Samozřejmě bylo pár věcí, které byly mými slabinami. Jednou z nich bylo, že jsem si myslel, že všichni lidé přemýšlí stejně jako já, že všichni lidé jsou stejní, což je úplný nesmysl. Já jsem bohužel neměl žádné psychologické vzdělání, za totality neexistovalo, měl jsem jen dobré technologické vzdělání. Nějakou dobu mi tedy trvalo pochopit, jaký jsem já a jací jsou ostatní, protože člověk musí nejprve pochopit sám sebe, aby mohl pochopit ostatní. To je stejné, jako že člověk nejdříve musí mít rád sám sebe, aby mohl mít rád ostatní, jinak to nejde. Druhá důležitá věc byla naučit se víc naslouchat.

Na začátku kariéry mě lidé uznávali za to, že jsem rozuměl byznysu, každému detailu, že to ze mě padalo, byl jsem kreativní a tak dále, ale to, co mi vytýkali, bylo, že bych měl více poslouchat nejen lidi, kteří byli v mé organizaci, ale obecně. A to se pak díky koučování změnilo, ale nikdy se to nezměnilo tak, že bych měnil svá rozhodnutí pouze na základě toho, že mi dal někdo zpětnou vazbu. To by ta zpětná vazba musela být opravdu nesmírně silná. Já jsem tak silná osobnost, že si myslím, že jsem schopen dělat rozhodnutí sám. Ono je to dáno i tím tenisem. Tenis a život mají dvě stejné věci, v tenise i v životě je člověk na rozhodnutí sám, sto lidí okolo vás vám bude radit, ale jste na to sami. A tenis i život se hrají do posledního míčku. Co člověka nezabije, to ho posílí, takhle to funguje ve sportu, respektive v tenise, i v životě.

Ve škole po člověku chtějí, aby pracoval hlavně na tom, co mu nejde. V obchodě je velký důraz kladen na výsledky a často nemáme možnost otevřít svůj potenciál, protože jsme nuceni plnit obrat. Jaká je cesta ven?

To je přesně ono. Gallup nedávno dělal průzkum a zjistil, že když dítě ve škole dostane jedničku, tak předmětu, kde má jedničku, věnuje 7 % času, a kde má pětku, tak 70 %. Já vždycky říkám, že naše vlastní děti jsou definovány lidmi, kteří je milují nejvíc, tedy svými rodiči, a jsou definovány tím, co neumějí, místo toho, abychom je definovali tím, co umějí. To se musí změnit. Samozřejmě je to běh na dlouhou trať. Nicméně i když člověk takto proběhne školou a rodinou, pokud začne ve 30, 40, 50, 60 i 70 dělat věci, na které má přirozený talent, tak pořád může uspět, protože synapse, které do mozku propojují mozkové buňky, se vytvářejí celý život. To jsme se dozvěděli zhruba před dvaceti lety, protože do té doby bylo myšlení takové, že mozek odumírá po třiceti letech věku. To ale není pravda, mozek je aktivní a může se přetransformovat během života, pokud začnete dělat věci, které vám jdou a na které máte talent.

Jestliže dělám věci, na které nemám talent, tak předstírám a žiji život někoho jiného

Co se stane, když budu pracovat na svých silných stránkách a trochu se postavím do opozice v mém okolí, práci, v rodině. Když budu dělat věci jinak?

Když člověk dělá věci, na které má přirozený talent, má největší možnost zlepšení se. Baví ho to, dosahuje dobrých výsledků, takže je nejen ekonomicky úspěšný, ale i šťastný. Jedině takový člověk může žít vlastní autentický život. Protože jestliže dělám věci, na které nemám talent, tak předstírám, a žiji tak život někoho jiného. To si musí každý rozmyslet. Samozřejmě máme hypotéky atd., ale jedna věc je rozmyslet si, jestli ta naše práce, kterou děláme, se nedá dělat tak, abychom mohli využít své silné stránky.

Jedna práce se dá dělat různými způsoby. A pokud vás to i tak nebaví, můžete tam nějakou dobu zůstat a po večerech, sobotách a nedělích dělat něco jiného, kde už ty silné stránky využijete a pak se to může stát hlavním pracovním poměrem nebo novou firmou. Pořád ale platí to, že žádný šampión nikdy nevynikl díky slabinám. Šampióni vyniknou tak, že vezmou svůj přirozený talent a do něho investují, ať už je to formou tréninku ve sportu, cvičením v umění nebo tím, že využíváme v práci to, na co máme talent. Každý člověk se narodí s talentem. Děti přesně ví, jaký je jejich talent, protože ony si hrají s tím, co je baví, ale škola je pak hodí do stejného boxu. Díky neuroplasticitě se to ale dá během života změnit.

Řekněme, že tedy chci začít na svých silných stránkách pracovat, jaké jsou první kroky?

Samozřejmě je možné udělat si test na www.strengthsfinder.com, který se překládá i do češtiny. Ten test vznikl tak, že se zeptali 3 milionů lidí, v čem vynikli, a ti lidé jim dali nějaké odpovědi, v nichž začali hledat vzorce chování a vytvořili pak 34 silných stránek. Člověk zaplatí 15 dolarů a dostane z toho pět silných stránek. Je možné pak jít na seminář, ať už pro jednotlivce nebo tým.

TIP: Sedněte si a sepište si věci, které vám jdou rychle od ruky a děláte je intuitivně, dosahujete v nich dobrých výsledků a těšíte se na to, až je budete moct dělat znovu. Hledejte činnosti, které vám energii dávají, a to jsou většinou vaše silné stránky. Činnosti, které energii berou, jsou slabiny.

Mě by zajímalo z hlediska obchodníků, jak tu vaši filosofii zabudovat do každodenního života. Co by měli udělat, aby byly excelentní obchodníci? Jaké kroky?

U těch silných stránek jsou důležité tři kroky. První je, že je musíte pojmenovat, pochopit, co to vlastně je. To třeba vypadne z toho testu, pět silných stránek, které musíte popsat, aby je dobře pochopili. Takže to je pojmenování. To druhé je uchopení, což znamená, že si to vezmou za své. Lidé si přečtou, co to je ta silná stránka, a pak si zatrhají, kde vidí sami sebe. Ti lidé jsou většinou nadšení, protože říkají: Tohle jsem přesně já, ale nikdy jsem takto nepřemýšlel. To je typická reakce. Takže vy něco pojmenujete, druhá věc je, že to uchopíte a přijmete za své, a třetím krokem je zacílení, tedy že to zacílíte na konkrétní činnost.

A ještě nám na závěr řekněte, jak tyhle 3 kroky fungují v praxi.

Když zjistíte na začátku, co je těch vašich pět silných stránek, tak třeba jdete na setkání se zákazníkem. Já využiji své silné stránky – jsem maximalista, strategický a komunikativní a jdu za zákazníkem, který bude potřebovat poradit s nějakým plánem. Rozhodně využiji strategii, poradím mu s tím plánem, kde využije mé produkty apod. Využiji komunikace a toho maximalistu použiji na to, abych mu nabídl naše nejlepší výrobky, popřípadě mu nabídl naše nejlepší konzultanty. Takhle se s tím dá pracovat na začátku, když to máme ještě v krvi. Protože když to pak máte v krvi, tak to používáte automaticky. Je v tom vtip, to je pozitivní sněhová koule, protože čím víc vás to baví, tak ta pozitivní koule se zvětšuje. To funguje 100%.

Na přípravě článku se podílely Monika Součková, nezávislá konzultantka v oblasti podpory obchodu a marketingu a konzultantka osobního rozvoje, Dáša Černá Gejdošová, podnikatelka, organizátorka Myšlení první ligy, PR manažerka Jana Mühlfeita na Slovensku, a redaktorka BusinessAnimals.cz Petra Vajová. Za realizaci rozhovoru děkujeme Dáše Černé Gejdošové.

Foto: Archiv Jana Mühlfeita a Dáši Černé Gejdošové

Text: Petra Vajová

Hledáte práci v obchodu?

Přes 750 firem u nás hledá denně talenty.

Najděte práci

Žijete obchodem?

Vytvořte si profil a buďte vidět v oboru!

Registrujte se

Komentáře

Plný náhled profilu je zobrazován
na základě členství Business Animals.


Zavřít okno