Irena Vrbová, zakladatelka ÚspěchvPortu.cz: „Byznys by měl mít (a často má) hloubku“

 |  Články  |  Rozhovory  |  Pavla Lokajova  |  3 189x přečteno

Prostředí Žlutých lázní jsme pro tento rozhovor nezvolili náhodou. Irenina firma Porto MMXVII s.r.o. je totiž založena na námořnické tematice. Má být přístavem pochopení a osobního růstu pro úspěšné ambiciózní jedince, kteří si váží lidskosti a ve svém podnikání chtějí stále cítit smysl. „Vést lidi je ta nejtěžší disciplína,“ míní Irena. „Není to tak, že jednou odhalíte motivaci toho konkrétního zaměstnance a s tím pak pracujete. Motivace a situace se neustále mění, jako lídr se musíte skutečně zajímat o rozvoj svých lidí, jinak vás vedení semele.“ Rukama jí prošly stovky šéfů firem a sama si teď podle svých slov „prošla vlnou tsunami.“ Tahle žena ví, o čem mluví.



  • Irena Vrbová, zakladatelka a kapitánka lodi ÚspěchvPortu.cz
  • Spoluzakladatelka Growin, kde 8 let koučovala a osobnostně rozvíjela manažery a šéfy českých firem. Ve chvíli, kdy firma své poslání naplnila, přesunula Irena a její tým energii do nového vzdělávacího projektu Porto MMXVII s.r.o. 
  • Irena byla dobrodruh odjakživa. Lákalo ji cestování, chtěla být válečnou žurnalistkou a v 19 letech napsala dlouhý dopis české zpravodajce na Kavkaze Petře Procházkové, z čehož se vyvinulo letité přátelství podpořené společnou láskou ke Kavkazu.
  • Miluje Arménii a naposledy byla v Kyrgyzstánu. „Nedokážu tu oblast přirovnat k ničemu, co znám,“ popisuje, proč je místní přírodou a kulturou tak okouzlena.
  • Žije v Praze, víkendy tráví v horách. Běhá dlouhé vzdálenosti a letos si poprvé střihla maraton.

Po dokončení školy jí prý spolužačka řekla: „Věděla jsem, že ode mě osm let opisuješ, ale vždycky jsem na tobě obdivovala jistotu, se kterou jsi věděla, za čím si v životě jdeš.“

Byla jste silná osobnost už jako teenager?

To by mě taky zajímalo, jak to na mě bylo poznat. (smích) Asi jsem vždy měla svůj směr, věděla jsem, jaký chci dělat sport, na jakou chci školu. Nevěděla jsem přesně, kam dojdu, ale držela jsem si směr. Ona mi tuhle větu řekla v 18 a hodně mě tím překvapila.

Jak jste si během života ujasňovala, že ten směr jde skrz osobní rozvoj?

Bavilo mě na sobě pracovat. První silné uvědomění přišlo poté, co jsem si zaplatila a absolvovala první kurz. V té době už jsem „řídila firmu“ – vrátila jsem se tehdy po roce z USA a hledala firmu se zahraničním přesahem a ideálně vztahem k Norsku. Uměla jsem trochu jazyk a chtěla jsem se Norsku přiblížit, což mě náhodně přivedlo do firmy s norským produktem. Začínala jsem na postu skladníka, později obchodníka a do půl roku jsem fakticky řídila firmu za majitele, který neustále cestoval. Byla to skvělá škola a trvalo 9 let, než jsem pocítila touhu jít dál. Tehdy už jsem jela na autopilota a věděla, že odcházím, jen jsem nevěděla kam. Zjistila jsem ale, že jakmile ten krok uděláte, věci se začnou dít rychle. Do dvou dnů jsem obdržela telefonát, začala obchodovat pro vzdělávací společnost a postupně se dostala ke spoluzaložení Growin. O společnosti Growin a její filozofii jsme se s Irenou bavili před dvěma roky. Přečtěte si celý článek.

Když jdete v podnikání jinými směry, je lepší rychle „strhnout náplast“ nebo počkat, jak se věci vyvrbí?

Do podobného stádia, kdy jste jela na autopilota, jste se dostala i teď, skoro 9 let po založení Growin, je to tak?

Growin jsem založila spolu s Lenkou Chvátlinovou, která byla roky mým guru a učitelem. Prožily jsme toho společně mnoho, vybudovaly společný business, know-how a zapálený tým. Po tolika letech jsme ale cítily, že jdeme každá trochu jiným směrem. Nešlo o nijaké hádky ani nesoulad v know-how, ale viděly jsme, že se energie začíná vzdalovat, setkávaly jsme se méně. Když s někým máte firmu, je to jako manželství. Na začátku roku 2017 jsem jí napsala v SMSce, že si myslím, že dál máme jít odděleně. Do minuty mi od Lenky přišla odpověď, že to vidí stejně.

Proč jste tu SMS napsala?

Věděla jsem, že něco nefunguje. Když jste v tom stavu, víte, že to není ono, ale až jakmile se z něj dostanete, vidíte, jak moc to nebylo ono. Mě třeba kamarádka řekla, že se méně směji. Přemýšlela jsem nad tím a měla pravdu. Pořád jsem hledala nějaké řešení „v krabici“ Growinu, ale musela jsem z ní vylézt ven.

V čem je ÚspěchvPortu.cz odlišný od Growinu?

 Growin jsem brala, že jsem já a Lenka, říkala jsem si dokonce Irena Growin. (smích) S Portem nejsem takto spojená, Porto je komunita lidí a já držím kormidlo, aby loď nezahnula někam jinam.

V námořnické rétorice se Irena našla. Během rozhovoru se k ní neustále vracela, rozdělení předchozí firmy trefně označila jako přežití tsunami. Tým se jí prý směje, že přiléhavější název než Porto zvolit nemohla – je prý jako námořník, je těžké jí polapit na delší dobu na jedno místo.

„Úspěšní zvenku vypadají, že to mají v životě lehčí, ale oni to mají daleko těžší“

Jednou jste mi řekla, že si chcete při každém ohlédnutí říct: „ano, splnila jsem si sny.“ To je logické, přesto – proč si dnes tak málo lidí sny plní?

Myslím si, že čím větší máme sny a cíle, tím větší překážky potkáváme. Jsme jen lidi a zažíváme strach. Větší krok je těžké udělat, ale když neseberete odvahu třeba k tomu, abyste odešla ze zaměstnání a začala podnikat, zůstanete na místě – a tím nikomu neprospíváte. Věřím, že je důležité mít kolem sebe komunitu, která vás podpoří, protože při tom odchodu ze zaměstnání vám třeba devět lidí řekne, že jste blázen opouštět dobrý flek, a až ten desátý vás podpoří. A co kdybyste až k němu nedošla? Porto vzniklo právě z toho důvodu – aby vytvořilo komunitu, kde budou samí tito desátí lidé.

Měla jsem za to, že pracujete s lidmi na úrovni majitel/jednatel firmy. Objeví se u vás na koučinku i takový člověk, který řeší změnu zaměstnání?

Chceme začít budovat komunitu, ve které nebudou jen majitelé firem, ale i lidé, kteří by chtěli životně něco změnit. V konečném důsledku řešíme stejné strachy a přejeme si od okolí načerpat stejnou energii.

A není to tak, že úspěšní mají kolem sebe už dost úspěšných, kteří řeší podobné problémy, aby hledali další komunitu? Dva šéfové si na obědě svěřují trápení… to je typický obrázek.

Oni si sice zanadávají, ale u nás najdou nástroje k tomu, aby jim bylo dlouhodobě líp. Ti úspěšní zvenku vypadají, že to mají v životě lehčí, ale oni to mají daleko těžší. Řeší těžké překážky, které nejsou vidět, a nemůžou je s každým sdílet.

Jaké překážky to jsou?

Český národ je pořád závistivý. Lidé vidí úspěšného a řeknou si „ten měl v životě štěstí, má auto, barák, cestuje.“ Nevidí, že daný člověk 10 let dřel, třikrát byl bez peněz. Mám klienta, jehož firma o 400 lidech vyrábí a prodává sofistikované postele do nemocnic – ale první rok vyrobil a prodal jedno chodítko. Za celý rok!

„Případná obava, zda člověka vedu jako kouč správným směrem, nikdy nepřevážila fakt, že vnitřně cítím, že tuto práci mám dělat“

Máte klienta-srdcovku?

Vždy najdete lidi, se kterými si sednete víc. Má naprostá srdcovka je klientka, která podniká 20 let a jejímž dětským snem bylo žít v Africe. Dnes má domeček v Keni, doma Keňana – neskutečně inspirativní žena, která si v době, kdy se na uprchlíky dívá všelijak, přiveze o 25 let mladšího černocha. Neřeší, co si o ní lidé myslí, a oni si v konečném důsledku ani nic špatného nemyslí. Další srdcovka jsou dva čtyřicátníci, kteří spolu začali podnikat ve 20 a neskutečně se doplňují, jako manželé. Dneska už by pracovat nemuseli, tak daleko se dostali, ale pořád v podnikání vidí smysl.

Když tyhle úspěšné lidi vedete, nezapochybujete? Cítíte na sobě zodpovědnost za životy druhých?  

V momentě, kdy klienta vedu a on mi věří, nemůžu zapochybovat. Trému jsem mívala na začátku, na základě zkušeností a reakcí klientů jsem získala jistotu.

A i když tam někdy strach byl, nepřevážil to, že vnitřně cítím, že tu práci mám dělat.

U vás to musí být zajímavý pracovní kolektiv. 🙂 Co spojuje tým Porta?

Je nás sedm a každý jsme jiný. Nejmladšímu obchodníkovi je 25 (ale vypadá na 18) a nejstarší kolegyni je 57 let. Tvoříme skvělou mozaiku, která je pro podobný projekt skoro nutná. Spojuje nás vysoká míra pokory a schopnosti postavit se svému druhému já – tedy pracovat na sobě. Další věcí je životní elán. Příkladem může jít můj kolega, který měl před 3 lety vážnou autonehodu. Doktoři mu řekli, že zemře. On se rozhodl silou myšlení, že nezemře – a přes omezení na sobě pracoval. Některé věci má nevratné, ale třeba jeho příklad ukazuje, že pokud se v životě pro něco rozhodne, nezáleží na velikosti překážek. Píše o tom v tomhle článku.

Kdo vám v týmu chybí? Kam se chcete rozrůst?

Nikdo tam vyloženě nechybí, ale v současné chvíli jsme na jednotlivých postech nenahraditelní a to není dlouhodobě udržitelné. Aktuálně se chceme rozrůstat v obchodním oddělení, o obchodníky a telefonisty. Jednoduše hledáme námořníky, kteří vyznávají to, co my a chtějí kotvit v našem Portu. A nejen kotvit, chtějí s námi i plout a plnit si své sny. 🙂

 Foto: Čestmír Jíra

 

 

Text: Pavla Lokajova

Hledáte práci v obchodu?

Přes 750 firem u nás hledá denně talenty.

Najděte práci

Žijete obchodem?

Vytvořte si profil a buďte vidět v oboru!

Registrujte se

Komentáře

Plný náhled profilu je zobrazován
na základě členství Business Animals.


Zavřít okno