Aleš Vrána: „Koučování je jako sex. Než o něm budete mluvit, musíte jej zažít“

 |  Články  |  Rozhovory  |  Redakce BA  |  3 548x přečteno

Chce změnit vnímání koučování v české společnosti a je mu jedno, zda tahle mise zabere 10 let nebo celý život. Profesionální kouč a zakladatel brněnských klubů Toastmasters Aleš Vrána prozrazuje, jak vám koučování změní kariéru i život, a v čem spočívá tajemství životní spokojenosti.

Ales_01

 

Aleši, zabýváš se koučováním a jsi v této profesi také hodně mediálně známý. Můžeš na začátek vysvětlit, co to koučování je a proč by nás měl zajímat?

Koučování vychází ze sportu – každý vrcholový sportovec má svého kouče. Je o změně přístupu k životu. Spousta lidí dnes tvrdí, že nepotřebuje kouče, že si zajdou pro radu ke svým přátelům. Ale jejich rady většinou nefungují a navíc na nás navalí své problémy. My poté odcházíme v ještě horším stavu a to paradoxně přesto, že se nám přátelé snažili pomoct.

Koučování je o efektivní pomoci lidem tak, aby jim už nikdo nepotřeboval radit, ale aby nacházeli řešení sami v sobě. Je to dynamická rovnováha mezi podporou a výzvou, maximalizace efektu učení ze života samotného.

V čem je tvůj přístup jedinečný?

Pomáhám lidem proměnit život v zajímavou hru. Když jsme byli malí, hráli jsme si přirozeně. Ale vlivem mnoha aspektů – od výchovy, přes školství až po „seriozní dospělácký život“ jsme si hrát přestali – a to je velká škoda. Moji klienti zažívají celkovou změnu přístupu ve vnímání vlastního života, podnikání či problémů. Cokoliv v životě se totiž dá hrát jako hra. Moji hráči své hry hrají naplno a užívají si cestu za vítězstvím.

Nikdo nechce hrát hry, které jsou příliš jednoduché, to nikoho nebaví. Příliš obtížné hry jsou frustující. Hrajeme vyhratelné hry.

Lidé si často myslí, že až budou mít dům, auto, peníze či určitý status, budou šťastnější. Nebudou. Spokojenost se nenachází nikde venku, je uvnitř v našem přístupu. Žijete naplňující život podle vlastních představ? Koučování mění přístup člověka k vnímání reality a se změnou přístupu se mění i výsledky. Cesta za dosažením vítězství je pro každého jiná, spokojenost je nedílnou součástí každého vítězství.

Jakou profesi jsi původně vystudoval?

Jako šestiletý jsem se zamiloval do počítačů, vystudoval jsem IT a 11 let jsem se v pohyboval ve správě sítí. V  prvním zaměstnání jsem vedl tým, který aktivuje internet v bytech, zvládali jsme tehdy 50 bytů za den. Následovalo řízení projektů v IBM a vedení týmů v AT&T. Celou dobu mě to od technických aspektů táhlo víc k práci s lidmi. Vedl jsem je nejen k výsledkům, ale i k autonomii a vlastní zodpovědnosti. Nestačilo mi však být jen skvělým šéfem, potřeboval jsem jít dál. Mám rád změnu a různorodost, těch při koučování zažívám dostatek. IT už považuju za samozřejmost, moje výzvy jsou teď jinde.

 

„Pomáhám lidem změnit život na zajímavou hru. A tu pak vyhrávat.“

 

Kromě koučování jsi založil brněnské kluby Toastmasters (kluby prezentačních dovedností). Jak ses vlastně k oběma oborům dostal, souvisí to spolu?

Začalo to tím, že jsem chtěl lépe nakládat se svým časem. Četl jsem knihy o osobním rozvoji, dostával se hlouběji a v jeden moment se několik mých top autorů (Dale Carnegie, Tony Robbins, Brian Tracy) nezávisle na sobě zmínilo o Toastmasters. Jelikož mě to zaujalo, hledal jsem na stránkách www.toastmasters.org v rozcestníku Brno, ale žádný klub tady tehdy neexistoval. Tušil jsem, že se klub bude lidem hodit, a tak jsem založil ten první. Můj vlastně vůbec první veřejný projev před více lidmi byl, když jsem ho zakládal. Dnes máme v Brně 7 klubů a každý týden se schází více než 100 lidí, aby společně rostli.

A ke koučování jsem se dostal mimo jiné právě díky Toastmasters. Osobním rozvojem jsem si vyřešil spoustu věcí a chtěl jsem toto know-how sdílet. Efekt pomoci ostatním se ale nedostavoval podle mého očekávání. Ono totiž znát informaci není totéž jako uvést ji do praxe. Stejně jako na Toastmasters je vidět, že když dostaneš zpětnou vazbu, ještě to neznamená, že se jí řídíš a změníš se. Proto se mnozí lidé na osobní rozvoj dívají skepticky. Výsledky totiž nepřicházejí hned. Když jsem lidem radil, mé rady nefungovaly. Postupně jsem se sám dostal ke koučovi a ke svému překvapení zjistil, že koučové neradí. Díky němu jsem si uvědomil důležité věci a víc a víc mi bylo jasné, že koučování je přesně ta profese, která mě bude bavit. Přihlásil jsem se na výcvik koučů, sehnal si prvních pět klientů a učil se ze své vlastní zkušenosti. S prvními klienty se začaly dostavovat i jejich výsledky a doporučovali mě dále. Rok na to už jsem už byl kouč na volné noze.

Když k tobě přijdu na koučování, co můžu od první schůzky čekat? Jak probíhá?

Každý si dokáže představit, že jeho život je hra. Pokud ne, dám mu pár minut na rozmyšlenou (smích). Koučování probíhá tak, že se nejprve sejdeme a zjistíme, zda si sedíme. Pokud ano a ty jako klientka jsi připravená, uděláme ukázkovou „objevnou“ hodinu. Společně objevíme tvoji velkou hru. Ujasníš si, o čem koučování ve skutečnosti je, a jak ti můžu pomoct tvoji hru vyhrát. Následně se o tvé velké hře budeme bavit, nahlížet na ni z různých úhlů a pojmenovávat různé její aspekty. Je to spíš zážitek, než jen rozhovor.

Ujasníš si to nejpodstatnější ve svém životě,  sama definuješ, jak to bude vypadat, když  budeš hrát opravdu dobře. Jedním z možných přínosů tohoto setkání je, že ze stavu „vůbec nevím, jak dál“ si postupně ujasníš, co chceš, co uděláš a jak to uděláš – mlha se rozplyne. Pak vezmeme první herní sezónu (tři měsíce), kdy se pravidelně setkáváme a tvou hru rozehrajeme v praxi.

 

„Rady nefungují. Posune tě podpora a adekvátní výzva“

 

Jak takové rozehrání vypadá?

Společně vytvoříme realistické cíle, překonáme výzvy a překážky a naučíš se novým dovednostem. Dále získáš nové schopnosti a posuneš své charakterové vlastnosti. Abys věděla, jak dosáhnout svých cílů, má hra opakované aktivity, díky kterým se zlepšuješ a stáváš se lepší verzí sama sebe – podle své vlastní definice. Tak obrovský rozdíl během krátké doby většina lidí ještě nezažila. Už první dny a týdny koučování produkují obrovskou vnitřní motivaci a kontrolu nad celou situací natolik, že začneš hrát opravdu naplno. Zjistíš, že všechno je možné. Že tuto hru opravdu můžeš vyhrát a že každý den jsi k vítězství blíže.

Funguje to i v obchodě?

Tak určitě. 🙂 Když se budeš chtít stát šampionem v obchodě, nedosáhneš toho tím, že si budeš myslet, že jsi šampion. Ale tím, že budeš opravdu podnikat kroky, aby ses jím stal. Neposune tě teorie, ale zkušenost. Pro obchod je typické, že často dochází k odmítnutí. Jako začínající obchodník si odmítnutí bereš osobně. Příště už se prodat nepokusíš, protože se chceš další špatné zkušenosti vyhnout. Nakonec z oboru odejdeš, půjdeš dělat něco komfortnějšího.

Ti, kteří budou skutečně úspěšní, si najdou svou cestu, jak reagovat na odmítnutí a jak ho využít k tomu, aby se jim příště zadařilo. Pak jsou daleko odolnější. A tyto zkušenosti je možné zlepšovat na základě běžných situací. Tedy nikoliv teorie, ale sama praxe nás naučí.

Přítomnost kouče ve tvojí hře zajišťuje, aby tvá zkušenost jako hráče byla tak silná, že tě posune každý den – ovšem jestli se to v reálu stane, to  je na tobě. Já za tebe hru nehraji. Jsem opora, když ji potřebuješ, a velká výzva ve chvíli, kdy už jsi si jistější a podporu tolik nepotřebuješ. Lidé rostou, když je někdo podporuje a dává jim výzvy. Nikoli, když dostávají rady. Nepleťme si kouče s konzultanty.

 

„Mít úspěch pouze ve formě peněz je dnes málo.“

 

Většina obchodníků má již rozvinuté určité dovednosti – umí se chovat, nejsou nervózní na schůzkách, dokáží pochopit zákazníka a uzavřít obchod. V čem dalším jim koučování pomůže?

To, že někdo není nervózní, není žádný velký úspěch. To, že má někdo výsledky a může se uživit, je fajn, ale svět se rychle mění a zítra to nemusí platit. Stalo se to úspěšným obchodníkům z konce 90. let – dnes je spousta z nich neefektivních, protože se doba změnila. Koučování může neúspěšným přinést úspěch a úspěšným bohatství všeho – zážitků, rozvoje a zkušeností. Protože mít úspěch pouze ve formě peněz je dnes málo.

Ti opravdu dobří nepřešlapují na místě, ale uvědomují si, že největší hodnotu má jejich osobní rozvoj. Pokud chtějí maximalizovat přínosy sebevzdělávání a výrazně zlepšit úspěšnost ve všech oblastech života, pak je pro ně koučování tou pravou cestou.

A co Toastmasters, mohou být nám obchodníkům přínosní? Co můžu od první návštěvy očekávat?

Můžeš čekat, že se na dvě hodiny octneš v prostředí, ve kterém je přirozené být pozitivní. Je to komunita podobně smýšlejících lidí ze všech oborů a sociálních vrstev, kteří se chtějí stát lepšími řečníky a vědí, že cesta osobního rozvoje nikdy nekončí.

Hodně lidí může mít pocit, že nepotřebují zlepšovat v prezentační dovednosti, ale opomíjejí fakt, že veřejný projev je komunikace. Pokud zvládnu komunikovat se skupinou lidí, moje efektivita v komunikaci s jednotlivci se zlepší taktéž. Považujeě-li komunikaci a vedení ostatních za důležité, je pro tebe Toastmasters to nejlepší místo, kam přijít. Členem se může stát každý, kdo to se svým osobním rozvojem myslí vážně.

Založil jsi a vedeš tréninky spokojenosti. Můžeš nám o tom něco říct?

U zrodu projektu Magnet Spokojenosti stálo zjištění, že jsem spokojenější než ostatní. Na webu zakladatele pozitivní psychologie Martina Seligmana authentichappines.org si dotazníkovou metodou otestuješ vlastní spokojenost. A mě vyšlo, že jsem šťastnější než 79 % lidí, kteří se výzkumu účastnili (což byly desítky tisíc po celém světě). Říkal jsem si: „To není možný, já asi něco dělám správně!“ (smích). Začal jsem studovat pozitivní psychologii, snažil se ji aplikovat v praxi a za rok jsem byl už šťastnější než 95 %, rok poté než 99 %.

Došlo mi, že existuje velké procento lidí, které můžu něco naučit. Předtím jsem 5 let trénoval customer service v korporátu, takže jsem věděl, že znalosti předat dokážu. Doplnil jsem teorii a s každým dalším školením se efektivita školení zvyšovala. Lidé postupně zjišťují, že spokojenost je mnohem širší téma než to, že se momentálně cítím skvěle. Když člověk objeví to svoje „PROČ“ – proč žije na téhle planetě – všechno se změní. Nemyslím si, že za den je možné někoho předělat, ale trénink Magnet spokojenosti může dát první pořádný impulz, který s tebou zatřese a řekne to potřebné „MŮŽEŠ.“ Nedávno jsem potkal člověka, který byl na mém tréninku kdysi – a se vším tehdy polemizoval, byl hodně negativně naladěný. Přiznal mi, že jsem mu dal ten impulz, že se začal zajímat o svou spokojenost a začal měnit svůj život. A o tom to je.

 

„Kouč je ten, kdo dokáže lidem pomoci, aby měli v životě výsledky, které chtějí. Pokud nemáte klienty s výsledky, nejste kouč.“

 

Zpátky ke koučování – dnes se profesi věnuješ na plný úvazek. Kolik lidí koučuješ?

Mou vizí je pomáhat lidem ke spokojenosti pomocí tréninku, koučování a mentoringu. Chci koučování přinést do životů běžných lidí, udělat jej dostupnější.

Nyní koučuju 20–30 lidí každý měsíc. Rád bych však měnil přístup k životu vetšímu počtu lidí. Toho nedocílím sám, a tak chci pomáhat začínajícím koučům získávat kompetence. V rámci projektu Život jako hra tvoříme spolupráci a komunitu asi stovky koučů v ČR a budeme společně tvořit revoluci v tomto oboru a v životech ostatních. Když bude existovat stovka koučů, kteří dokáží pomoct svým 20–30 lidem každý měsíc, bude náš dopad koučování ve společnosti dostatečný.

V té naší české kotlině je standardem být neúspěšný a lidé to od druhých snad i očekávají. Úspěšní lidé jsou zatím spíše vyjímkou. Tento stav je ideální pro to, aby koučování způsobilo něco velkého. Český naučený pesimismus musí zmizet, zasloužíme si lepší pohled na svět. Proto aktuálně do ČR přináším koučovací metody, které tu nikdy předtím nebyly. Zakládám zde novou školu koučování – Coachville. Ještě o nás uslyšíte!

Máš i starší klienty?

Věk není rozhodující, spíš hraje roli otevřenost vůči změnám. S jednou klientkou v letech jsme nedávno zakládali její firmu v Austrálii.

Čím si vysvětluješ narůstající zájem o koučování?

Dnešní vzdělávací systém nás vede k tomu, abychom se dobře učili obory, které už v praxi nejsou použitelné. Jakmile je absolvujeme, zjistíme, že nás práce nebaví nebo že obor na nic nevyužijeme. U nás je běžné, že máš titul, ale děláš něco jiného – školství produkuje na denní bázi lidi, kteří hledají svoji cestu ještě několik let po absolvování školy. Kdyby studenti školní léta věnovali něčemu, co je bude opravdu bavit, mohli by dnes být mnohem dál. Spolupracuji s Institutem aplikované psychologie a z jednoho výzkumu například vyplynulo, že 93 % lidí si přeje být ve svém životě šťastnější. Vědí, jak na to? Velké procento populace koučování potřebuje, jen si to ještě neuvědomuje. Prostor pro koučování je v ČR obrovský, obor je však zatím v plenkách. Existuje tu asi 250 koučů, kteří se této profesi věnují.

Ti, kteří říkají, že je teď koučů hodně, by si měli zvyknout. Protože jich bude ještě víc. A já toho budu jednou z příčin – mou vizí je změnit vnímání koučování ve společnosti. Chci umožnit, aby každý člověk měl svého kouče. Vzniká největší škola koučování ve střední Evropě, kterou do ČR přináším spolu s master koučem Davem Buckem – osobou, která byla u zrodu koučování jako oboru. Dave přestal počítat odkoučované hodiny poté, co dosáhnl 10 000. Koučuje už 17 let a má za sebou tisíce vytrénovaných koučů. Jeho škola Coachville je největší na světě, má 30 000 absolventů. Dave je jeden z nejvlivnějších lidí v oboru, v nedávné anketě ICF (International Coaching Federation) se dokonce umístil výše než Anthony Robbins (kouč a motivační spíkr, pozn. red.) Bude to běh na dlouhou trať, na to se těším.

Aleš s master koučem a zakladatelem Coachville Davem Buckem

Aleš s master koučem a zakladatelem Coachville Davem Buckem

 

Jaká je tvá vize? Čeho bys v oboru chtěl dosáhnout?

Přál bych si, aby každý ambiciózní člověk měl svého kouče. Najděte si toho svého, se kterým si lidsky sednete a vyzkoušejte si to. Další věc je, že ten kouč vám musí umět opravdu pomoct, to poznáte. Naprostá většina lidí, kteří už zkušenost s koučováním mají, ji mají pozitivní. 99 % procent firem, které si najaly kouče, jsou s přínosy koučování spokojené. Pokud člověk nezíská dobrou zkušenost s prvním koučem, získá ji s druhým.

Myslíš, že ho ta první zkušenost neodradí?

Je to možné, ale byla by škoda se tomu uzavřít. Velice pravděpodobně došlo k tomu, že daný kouč neměl tolik zkušeností, nebo jste si nesedli hodnotově. To se stává. Ptejte se koučů na počet odkoučovaných hodin, tak poznáte úroveň, na které se nachází. Najít svého kouče pár pokusů zabere. Pokud byste měli potřebu se o koučování vyjadřovat veřejně, máte na to plné právo. Udělejte to však až ve chvíli, kdy si vyzkoušíte hodinu alespoň se třemi kouči. Děsí mě lidé, kteří o oboru mluví a nemají s ním jedinou zkušenost. To je jako mluvit o sexu, aniž by si ho člověk vyzkoušel. Lidem, podle kterých je koučování jen trend, nebo snad „kecy bez reálného dopadu“, je potřeba otevřít oči. Právě tito by koučováni totiž potřebovali nejvíc, ale paradoxně jsou proti němu nejuzavřenější. Je to hra, která mě bude asi nějakou dobu bavit. Dost možná do konce života.

Co bys chtěl na závěr vzkázat?

Lidé často hrají hry, které nemůžou vyhrát, protože hrají sami. Výhry jsou kolektivní záležitost a za každým úspěšným člověkem stojí často někdo další, který mu k úspěchu dopomohl. Proto je důležité, aby se myšlenka šířila, aby se z koučování stala běžná profese jako třeba doktor. Rád budu příčinou toho, že to tak třeba za několik let bude.

 

  • Oblíbená kniha: Mind into 21st Century – John Kehoe
  • Oblíbený film: Na samotě u lesa
  • Oblíbená značka oblečení: nemám
  • Oblíbené místo pro odpočinek: moře, postel… postel u moře
  • Oblíbená restaurace/kavárna: J&T Cafe
  • Co dělám ve volném čase: čtu, hraju, geocaching a cestuju
  • Jezdím autem značky: Škoda Superb

 

[/velikost_textu]

Text: Redakce BA

Hledáte práci v obchodu?

Přes 750 firem u nás hledá denně talenty.

Najděte práci

Žijete obchodem?

Vytvořte si profil a buďte vidět v oboru!

Registrujte se

Komentáře

Plný náhled profilu je zobrazován
na základě členství Business Animals.


Zavřít okno